25.4.2024 | Svátek má Marek


Diskuse k článku

HISTORIE: Palachiáda trochu jinak

V až otravné smršti článků a úvah o činu Jana Palacha, kdy příběh líčí ti, co tam nebyli, hluboké úvahy rozvádí ti, co ani v nejmenším netuší, jaká byla tehdy atmosféra a mezi lidmi a hlavně na Filosofické fakultě UK.

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
P. Hlosta 11.2.2019 7:49

Málo je zdokumentovaná doba normalizace!

Je málo dokumentace toho, jak začínala normalizace. Skutečně pravdivých výpovědí o té době je poskrovnu. Proto se udržují mýty vystavěné komunisty a jen těžko si tehdy nežijící lidé mohou uvědomovat, co to bylo za dobu a jaké měla následky do budoucna. Ta doba vynucené spolupráce s komunisty, jejich nejpřirozenějšími projevy primitivistického násilí páchaného na komkoliv, třeba i na vlastní rodině, má následky do dneška.

Čekal jsem po Sametu, že nastane chrlení jednoho filmu za druhým o té pro mně strašné době, času normalizace. Pár filmů, víceméně odtržených od surové reality a pouze dokumentace utrpení Havla a disentu kolem něj - to nebylo nic, co by oslovilo budoucí generace správným názorem na svinstva socialistického systému diktovaného komunisty.

Já znám jak působí na současné vědomí dřívějších komunistů dnešní možnosti. Původní amorálnost jejich účastí v normalizaci i před ní při instalaci diktátu, jim v současnosti nevymizela z přirozeného projevu. Amorálností se dopustí zas a znova, vždy když je to pro ně výhodné, nebo se cítí ohrožení v kterékoliv podobě. Nezměnili se dobou na demokraty a ani to nelze očekávat. A tak Kohouta a jiné bývalé komunisty ani nečtu, protože se mi vždy dělá nevolno. Ovšem je možné, že další početné zástupy bývalých komunistů ani nepoznám, protože nejdřív by se mi museli odhalit svou amorálností. Tragédie je, že potomci komunistů byli v duchu svých rodičů vychovávaní a tak "vstávají jejich noví bojovníci", co by nás demokraty chtěli zase normalizovat.

J. Kanioková 11.2.2019 17:58

Souhlas,

ale "nechrlení jednoho filmu za druhým o té strašné době, času normalizace.", tomu se nedivím. Finančně měl stát těžší problémy, než aby dotoval kulturu. A kdo by to tehdy mohl financovat? A pokud vím, tak "kultura" tehdy dostávala na p*del. Teď v dokumentu ke smrti p. Vorlíčka to zaznělo. Barrandov byl v hodně těžké situaci, VŠICHNI - režiséři, scénáristé a další dostali výpověď. Všichni to brali jako podraz, zatrpkli, stáhli se.

Taky mě mrzí, že o té době není toho víc zdokumentováno. Normalizace. Skutečně pravdivých výpovědí o té době je poskrovnu. Ale my, co to zažili, my to máme zažrané pod kůží nezapomenutelně. Ta strašlivá zklamání. Táta Pražskému jaru nevěřil, neustále špičkoval, upozorňoval.. no a pak se smál naší naivitě, důvěřivosti. Naštěstí moje rodina neměla potíže s "vnucovanou spoluprací", tu hrůzu si odžil táta po r. 48. My měli jiné potíže, narození postiženého dítěte, takže se nám reálný svět odsunul na vedlejší kolej. A žádné komouše jsme v blízkosti neměli, ani v práci.

Ale že jsou dnes ruďoši zase u rozhodování o nás, o státu, to šílím.

Docela mě nedávno překvapil v čt Art dokument o J. Procházkovi, zajímavý, hodinový.. Měla jsem J.P. ráda, hlavně jeho knihy..

V žáru moci - https://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10123383458-pribehy-slavnych/401223100031012-v-zaru-moci

M. Krátký 11.2.2019 7:34

ze současné Palachiády se mi chce zvracet

obzvláště ( jak píše pan Vlk ), když se o té době vyjadřují holobrádci, kteří nebyli ani na vojně ( vojna je fuj ) ani mnohdy nebyli ještě na světě, nebo o té době píšou salonní "spisovatelé" - umělci ! Pane Vlku opět nádhera a děkuji - hezký den. Bylo mi tehdy 26 let a spisovatelské ambice nemá - ani bych to neuměl.

P. Hlosta 11.2.2019 7:55

Re: ze současné Palachiády se mi chce zvracet

Když začala normalizace, mně bylo šestnáct. O to víc na mně zapůsobilo, než na většinu dospělých, ta neschopnost zůstat s čistým štítem. Pro kus žvance lidé dokázali zradit ideály. Bylo to tak masivní, že dodnes trpím nevolností, když na tu dobu vzpomenu. Hlavně pak proto, že můj otec na svůj morální postoj doplatil životem a i nás, jeho děcka, komunisté za to trestali. Nebyl to čas hrdinů, byl to čas zrady sama sebe!

P. Grigar 11.2.2019 9:18

Re: ze současné Palachiády se mi chce zvracet

.. souhlasím, nebyla to doba lámání páteře národa, jak už kdosi napsal, ale podělávání jednotlivců, bohužel ve rozsahu větším než malém.

I. Schlägel 11.2.2019 12:02

Re: ze současné Palachiády se mi chce zvracet

Bohužel těch podělaných jedinců bylo ve finále takové množství, až došlo na lámání páteře národa. Těch pár jedinců, kteří vzdorovali, nepředstavovali páteř. Nicméně díky bohu za ně.

P. Grigar 11.2.2019 17:11

Re: ze současné Palachiády se mi chce zvracet

.. lidí, kteří se nepodělali, bylo rozhodně víc, než těch zlomených. Jenže nebyli všichni z Prahy, nebyli všichni ve spolku postkomunistických uplakánků, jenom prostě někde na okraji stáda žili svůj skromný život, podle zásady "S váma já nikdy a nic, soudruzi.."

J. Kanioková 11.2.2019 21:01

1*

Š. Hašek 11.2.2019 9:04

Re: ze současné Palachiády se mi chce zvracet

Vidím to stejně, pane Krátký.

P. Klíma 11.2.2019 7:20

Děkuji za svědectví. Výpověď pamětníka je nezastupitelná.

K. Salajka 11.2.2019 6:54

Slánského proces

zahájil Slánský jako vyšetřovatel, který z pověření Moskvy obžaloval brněnského komunistu Šlinga spolu s Marií Švermovou a to na pokyn Moskvy. Teprve záhy si Moskva na Gottwaldovi vyžádala změnu procesu s tím, že Šling je malá ryba. Marii Švermové jako ženě národního hrdiny bylo umožněno z procesu vyklouznout a to poté, když se Slánský doznal, že jejímu muži přidělil při Slovenském národním povstání v Tatrách malé boty a tím zapříčinil jeho smrt. Báseň tedy byla aktuální jen krátkou chvíli.

J. Kovaříček 11.2.2019 2:37

Dobrý článek

Ano, zajímavý článek. Zajímavé rovněž je, jak s oblibou jeden komunista píše proti jinému komunistovi. Termín "bývalý komunista" neuznávám, je to něco jako bývalý černoch. Vstup do komunistické strany nebyl omylem, bylo to mravní selhání, tedy důkaz charakterového kazu. Jistě, byly i výjimky, potvrzující pravidlo, ale těch nebylo mnoho. Sám jsem to zažil, když jsem by na FFUK tlačen do strany (vyhovoval jim můj dělnický původ!) Jasné odmítnutí mělo své následky, ale stálo to za to.

P. Novák 11.2.2019 5:34

Re: Dobrý článek

Souhlas.

A příjde mi úsměvné poučovat Pavla Kohouta zfilmovaným Vieweghem. O to úsměvnější, že ve zmíněném díle má postava dramatika, žijící na Sázavě pod trvalým dohledem STB, nikoli nedůležitou úlohu.

V. Pavelka 11.2.2019 15:47

Re: Dobrý článek

Jo je to vnich jak v koze,v drtivé většině.