Hladinu politického rybníka zčeřilo pozvání Petra Nečase do Bílého domu, které kontrastuje s nepozváním Václava Klause tamtéž. Je to čeření zbytečné až nemístné. Je především třeba vidět pozitivní stránku věci – že mezi naší zemí a nejsilnějším státem Západu jsou kontakty i na nejvyšší exekutivní úrovni. Přitom Washington by měl právo Česko ignorovat kvůli jeho zbabělému, až servilnímu přístupu ke společné protiraketové obraně: ta se buduje, ale my u toho nejsme, my se jen přikrčíme pod deštníkem. Jaká hanba!

Nepozvání Václava Klause je uměle nafouknutý problém. USA žádného předsedu vlády nemají, šéfem exekutivy je prezident, a je tedy přirozené, že o exekutivních záležitostech jedná s představitelem výkonné moci. Prezident má u nás jinou ústavní roli a bylo by tedy naopak nemístné, kdyby s ním Obama probíral dejme tomu dostavbu Temelína. Američané ho dokončili a je logické, že se snaží se zúčastnit na jeho dostavbě. Jelikož jde o důležitou ekonomickou, ale také politickou a strategickou otázku, je přirozené, že by se o tom mělo jednat na nejvyšší úrovni.

Místo mudrování, koho pozvali a koho ne, bychom se měli zajímat o to, jak jednání dopadne. Zatím se držíme proti iracionálnímu tlaku ve prospěch takzvaných alternativních zdrojů, které budou zátěží ekonomiky do té chvíle, dokud se nevyřeší problém akumulace elektrické energie. Pokud by se tento problém vyřešil, pak atomové elektrárny velmi poklesnou na významu. Jelikož to vyřešeno není, prezentují nejvýkonnější a k životnímu prostředí nejšetrnější alternativu. Podporu USA proti aktivistickým tlakům potřebujeme, a proto je dobře, že Nečas do USA cestuje.