Podle očekávání zvítězila ve slovenských prezidentských volbách Zuzana Čaputová, představitelka liberálně demokratického střihu západního typu. V tomto smyslu se mnoho nezměnilo, už její předchůdce Andrej Kiska se k tomuto slovu hlásil. Už podruhé se tedy stalo, že Slováci volili navzdory politickému hlavnímu proudu. 

Vedl je vzdor a jejich hlas byl protest proti zavedeným poměrům, však také Čaputová právě toto zdůrazňovala ve své kampani. Nevymezovala se proti svému soupeři Šefčovičovi, nýbrž proti mainstreamu. Andrej Kiska komentoval její vítězství, že se Čaputová postaví zlu a zavede spravedlnost. Zlo je pojem nesnadno vymezitelný a zavádění spravedlnosti je též procedura bez jasných kontur. Ve vypjatých chvílích po vraždě Kuciaka a Kušnírové vybízel obyvatelstvo ke svržení vlády. To je nápad, který se občas v něčí hlavě vylíhne, avšak realizace je nesnadná.

Politici jsou prodavači naděje a v přímých volbách vítězí ten s přesvědčivějším marketingem. Pan Šefčovič je též liberál s Bruselem za zády, avšak volič měl pocit, že je to přece jen moc politik. Šefčovičovi se však nepodařilo zformovat politický proud, který by mohl dosáhnout v parlamentní demokracii nějakou změnu – taky se jen tak zčistajasna objevil, když se schylovalo k volbám a Kiska hodil ručník do ringu. Paradoxně ale i náš Miloš Zeman je takový solitér, byť s jiným znaménkem, rozhodně ne liberál západního typu. Přitahuje k sobě lidi se sympatií k protestu, avšak pozitivních výsledků má na kontě málo od doby, kdy se dostal do čela sociální demokracie a otevřel dveře postkomunistům. Co se dá čekat od Čaputové?

Jistě bude mít podporu levicových intelektuálů a ještě nějakou dobu bude udržovat naději, že nastolí spravedlnost. Už den po jejím zvolení se vynořila obava o roli Slovenska ve Visegrádské čtyřce. Ta se zatím profilovala v konstruktivní opozici vůči převládajícímu levičáctví Bruselu. Otázka ale stojí, jak se bruselská politika změní po eurovolbách a jaký bude mít změna dopad na Visegrád, potažmo i na Slovensko. To jsou velké neznámé a je nemožné předvídat.

Sama Čaputová má jen malé pravomoci, srovnatelné s těmi, jimiž disponuje český prezident. Ten může zasáhnout do dějů jen ve specifických souvislostech, kdy je politická tůň tak zkalená, že připomíná bažinu. Pak to prezidentské jmenovat nebo nejmenovat má zásadní vliv. Zeman tohle umí dokonale, kdežto Čaputová má za sebou jen tahanici o skládku komunálního odpadu. Nicméně umí vystupovat, je sympatická, poutá k sobě pozornost a to jsou všechno plusy, které jí mohou ve funkci hlavy státu pomoci k úspěchu.