Tak tohle tu ještě nebylo, naprostý zákaz prodeje tvrdého alkoholu. Pamětníci vzpomínají na zákaz prodeje kořalky v den komunistických voleb – to ovšem byla švejkovina, která patřila k tehdejšímu folklóru, lihoviny se samozřejmě čepovaly zákaz nezákaz, jenže se nalévaly do kafových šálků. Tenhle zákaz je vážnějšího rázu, podporovaný autoritou ochránců zákona.

Není známo, jak dlouho bude zákaz trvat, nejdřív prý "několik dnů", pak se z toho vyklubalo možná i několik týdnů. Právě tak není zřejmé, co si vláda od zákazu slibuje. Předpokládá, že se během těch "několika dnů" či týdnů podaří propátrat a prozkoumat veškeré skladové zásoby tvrdého alkoholu? Spíš to vypadá, že jde o okázalou akci, která má vyvolat dojem, že vláda má situaci v rukou. Všechny prostředky, i ty zdánlivě beznadějné a zoufalé, jsou v dané situaci nutné. Realizace zákazu, tedy vymáhání, bude ovšem krajně nesnadné. Poměrně snadno to půjde tam, kde je pravděpodobnost výskytu pančovaného alkoholu nulová. S nadsázkou, z alkoholu zakoupeného u baru v hotelu Hilton velmi pravděpodobně neoslepnete a tam ho zcela určitě prodávat nebudou.

Přitom je zřejmé, že černý trh s alkoholem je prakticky nezvladatelný problém. Jde o zboží s nulovými výrobními náklady, naprosto neúměrnými prodejní ceně. Je to aktivita na úrovni hazardu a prostituce, jedno i druhé je nezvladatelné a všechny pokusy o omezení nebo dokonce zákaz ztroskotaly.

Toto vše není argument proti poslednímu vládnímu opatření. To, co se děje, je tak strašné, že tu a tam se stejně velkou pravděpodobností budou zákaz respektovat. Problémy nastanou v nálevnách té nejnižší kategorie. Navíc problémy budou mít lidé, kteří si na denní dávky tvrdého alkoholu navykli. Cena tudíž prudce vzroste. Kdo dá na modlení, může doufat ve dvě věci: že se policii podaří zjistit zdroj jedovatého pití a že během doby, co prohibice potrvá, se mafiózní struktury neprohloubí, neupevní a ještě více neprorostou do státní správy, jak se to za prohibice stalo v Americe.