Vracím se podruhé v tomto měsíci k otázce svobody slova (a samozřejmě projevu, není to totéž, ale souvisí to). Možná ale, že to není naposled, přestože do konce měsíce moc dní nezbývá. Píši úvodník ještě dřív, než v Praze proběhne nedělní demonstrace propalestinských levicových antisemitů a kdo ví, co se kolem toho semele. K úvaze mě přimělo poslední číslo britského Economistu, jak o něm referovalo Aktuálně.cz. Týdeník, pokládaný za liberální, pokud ne levicový, ale rozhodně ne konzervativní, konstatuje, že kritika D.J. Vance vůči evropským poměrům je oprávněná a že to se svobodou slova je v západní Evropě, jmenovitě v Británii, vskutku špatné.

No, asi to úplně katastrofální nebude, když si to může Economist dovolit napsat a levičáci mu nevypálí redakci Molotovovými koktaily. Ale v pořádku to taky není, jinak by o tom Economist nepsal, jak psal.

Nás ale zajímá, jak je to u nás. V žebříčcích si vedeme dobře, jak jsem o tom minule psal. Tomáš Zdechovský vyšťoural ještě jiné hodnocení, podle něho jsme na šestém nejlepším místě na světě. Taky máme lidi stíhané policií, eventuálně soudně vůli tomu, co řekli nebo napsali, ale to bylo vždycky a všude. A bude. Stačí připomenout právní názor, jak ho vyjádřila vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová: „Svoboda projevu není absolutní a je omezena podněcováním k násilí nebo nenávisti.“ Posuzovat takové podněcování je vždycky subjektivní proces a poskytne prostor k tahanicím a pochybnostem. Nu a právě tento prostor mě zajímá.

Jako pamětníka té skutečné cenzury za bolševika a z vyprávění rodičů za Němců mi přijdou stesky na „Fialovu cenzuru“ směšné. Zřízení úřadu pana Foltýna pokládám za chybu a úlet a nesmysl: vláda má mít mluvčího a komunikovat s obyvatelstvem má svými činy a ne skrz nějakého plukovníka. Cenzura to není, jenom je to blbost. Na druhou stranu ale mě zajímá, že řeči o cenzuře znějí z opozičního tábora a čím dál jdeme na okraj, do periferie nebo dokonce do suterénu, tím silnější ty hlasy jsou.

Co se stane, až vyhraje Babiš? Co se stane, když dojde ke krajní možnosti, že Okamura bude ministrem vnitra a Vidlák ministrem kultury (měl by být ministrem všeho, ale to křeslo je dopředu zamluvené, obsadí ho Havlíček). Patrik Tušl bude mít coby národní hrdina bronzovou bustu jako Fučík a učitelka Bednářová se stane rektorkou Karlovy univerzity. Jaká bude potom rétorika na téma svobody slova? Ona se ta situace po ustavení nové vlády nezklidní, dá se čekat opak.

Příklad máme na Slovensku, kde Robert Fico předvídá každý lichý týden atentát a brojí proti vměšování ze strany západních imperialistů.. Připojí se k němu Ondřej Dostál?

To všechno uvidíme.

Nicméně, odbočím, ale jen trochu. Taky jde o lidská práva a svoboda slova k nim patří. Prezident Trump přijal v Bílém domě jihoafrického prezidenta. Upozornil ho na rasistickou nenávist uvnitř jeho země, tedy na porušování lidských práv. Ale to se přece má dělat, nebo se mýlím?

Nebo snad lidská práva bílých obyvatel nejsou v JAR ohrožena? Proč tedy odtud tedy běloši prchají?