Sociální demokracie bez voličské podpory, to je opravdu truchlivá podívaná. Při nedostatku jasné vize a inteligentních nápadů jí zbývají jen mlhavé představy a hloupé nápady. Do této kategorie spadá poslední pokus o získání bodů přes dehonestaci prezidenta za jeho udílení milostí. Prvotní nápad byl mimořádně trapný. Kdo zná Klause, i kdyby to byl Papuánec a viděl ho na pět minut na displeji mobilu, pochopil by , že Klaus nepůjde Sobotkovi vysvětlovat, jak to myslel, když udělil milost tomu či onomu. Takže se couvlo a zaparkovalo se v minimalistickém požadavku, tedy ve změně ústavy. Milosti má kontrasignovat premiér a protože příští premiér bude Sobotka, tak Sobotka.

Naše politika má dva cíle: osobní prospěch politiků a zalíbení voličstva, které způsobí prodloužení přístupu k penězovodu. Z hlediska této logiky má Sobotkův nápad jakž takž smysl. Spolehl na obecnou zlobu a sklony k nenávisti. Když už je někdo zavřenej, tak má zčernat, to je názor zahulené pivnice čtvrté skupiny. Tam obrací Sobotka svůj nápad.

Prezidentská milost jako taková je diskutabilní institut. Ústavnímu činiteli se dává do rukou monarchické právo, bez náznaku jakékoli logiky. To, co navrhuje Sobotka, je ale proměna na odvolací instanci. Milost, to má být libovůle monarchova, jemuž se zželelo nářku a slz a povolil. Je to čistě osobní a nepřenosný akt. Nic jiného v tom není. Nelze to institucionalizovat, respektive: lze všechno, ale pak je to přes čáru.

Takže nápad nemá naději na úspěch. To jen druholigový Sobotka piští, že tu ještě je. Ono se to samozřejmě změní, až voliči posunou sociální demokraty k vládě a nastanou zcela jiné hry. Pak zmizí prezidentské milosti ze Sobotkova zorného pole.