Jakkoli se to pořád zdá nepravděpodobné, je možné, že se v Praze jednou postaví na Václavském náměstí druhý jezdecký pomník. Bude v úrovni někdejšího bufetu Koruna a na koni bude sedět Miloš Zeman, druhý patron země České. Nepravděpodobné? Kdyby někdo v roce 1955 předvídal, že bude Pavel Kohout pokládán za předního bojovníka proti komunistické diktatuře, zavolali by na něho ambulanci z Bohnic s pevnými svěracími kazajkami.

S velkým zájmem jsem sledoval komentáře k Zemanově vánočním projevu. Zatímco jeho chráněnec Andrej Babiš v Bruselu podepsal pakt o likvidaci průmyslu do roku 2050 a tím se zařadil do sbírky státníků, kteří za svůj český (československý) stát podepsali hanebnost s osudnými následky, Miloš Zeman se vymezil proti klimatickému náboženství a zelenému finančnictví, které z hospodářských procesů vytlačuje zisk a nahrazuje ho ideologií. Což není žádná novinka, takových počinů bylo mnoho, ale vždycky to skončilo hospodářskou katastrofou a úpadkem – mimo jiné i ekologickým. 

Je směšné mu vytýkat nepřesnosti a nedostatek konkrétních podnětů. Děcko vykřikující „Král je nahý“ také neutváří půdorys budoucí vlády národní jednoty, až pomatencova diktatura padne. Podstatné je, že Zeman z pozice hlavy státu Evropské unie téma otevřel, třebaže degradace svobody slova dosáhla tak daleko, že dokument nebyl v podstatě nikde zveřejněn a veřejnosti je předávám jen ve výcucech kořeněných uštěpačnými poznámkami. 

Velká část se týká odbornosti, jelikož Zeman není klimatolog. To není, ale je to politická persona a směřování ekonomiky pod ideologickým vlivem je výsostně politické téma. Jde tady o to, zdali lidé v průběhu dalších dvaceti třiceti let upadnou do bídy, nebo ne. Měli by o tom být informováni a hlavně měli by mít možnost se vyjádřit, zdali si to přejí.

Je zajímavé, že v této době se týž Zeman ohradil proti ruské podpoře teze o oprávněnosti invaze z roku 1968 a pohrozil, že nepojede do Moskvy na oslavy 75. výročí konce války. Škodolibě mě napadá, že by místo toho mohl do programu zařadit osobní účast na zřízení pomníku tří set mrtvých bojovníků ROI v pražských Řeporyjích a nechat se tam vyfotit s iPhonem místo Huaweie v ruce. Pak už by si mohl brát míru na sedlo toho jezdeckého pomníku.

Ano, štěpení společnosti pokračuje. A co je příznačné: diskuse o zásadních problémech doby se vede mimo platformy zavedených politických stran. Ty se zabývají sjednocováním a výjezdy za voliči typu Pivo s Mirkem. Tak na zdraví, chlapci a děvčata!