Andrej Babiš nevrle odmítl výzvu Jana Hamáčka, aby jednal se spolkem Milión chvilek. Od Babiše to bylo silácké gesto, protože oficiálně ho Hamáček k ničemu nevyzval a jen při tiskovém brífinku se zmínil, že by Babiš měl jednat.
Opravdu by nedávalo žádný smysl, aby Babiš s panem Minářem nebo kýmkoli jiným ze spolku jednal. O čem by měli jednat? Požadavek je jasný, demise Babiše a Benešové a není žádný možný kompromis mezi řešením odejít a řešením zůstat. O čem tedy jednat?
Ovšem mimo realitu je i Andrej Babiš svým ustavičným opakováním, že všechno je spiknutí a lež. Tuhle vojnu vyhrát nemůže. Peníze mu dává Brusel a ten je zjevně rozhodnutý mu kohoutek zavřít a udělá to, i kdyby chodil po uších. Přirozeně, že to bude mít dalekosáhlé důsledky. Na dotace jsou vázány desetitisíce pracovních míst a uzavření penězovodu vyvolá bouři nevole v Babišově impériu. Tuhle bouři nebude moci přehlížet tak ledabyle, jako to dělá s demonstracemi na Václaváku.
Nicméně mimo realitu nejsou Babiš s Hamáčkem sami. Dejme tomu, že demonstranti dosáhnou svého a Babiš odstoupí. Tím pádem se Mužem Numero Uno v republice stane Miloš Zeman. Je velmi nepravděpodobné, že pověří sestavením vlády Mikuláše Mináře (příklad volen pro jeho komický efekt) anebo kohokoli jiného než někoho z jeho stáje milců a oblíbenců. První ve frontě stojí Andrej Babiš.
Ovšem i aktivističtí novináři se rádi ocitají mimo realitu. Včera jsem poslouchal jeden takový komentář v duchu – nastala chvíle, kdy se opozice musí mobilizovat a sjednotit a konat.
Konat co? Jediné konání by mělo smysl, kdyby se dokázala množit buněčným dělením a takto namnožena by mohla skvadru ANO – socdem – KSČ a SPD přehlasovat. Což není možné z důvodů jak ústavních, tak biologických.
Jiné mobilizování jaksi postrádá smyslu. Leda před volbami, kdy se proti sobě postaví hlasití proti hlasujícím. Pokud hlasití vyluxují Babišovi výraznou část doposud pro něho hlasujících, pak ano, pak odejde Babiš ze Strakovky zadním vchodem.
Ale toto vše je vidina natolik nezřetelná, že je taky mimo realitu.
Rusko a srpen
Ruský ministr zahraničí Sergel Lavrov ujistil slovenského zaministra Miroslava Lajčáka, že Rusko nadále vnímá invazi z roku 1968 a setrvání vojsk v Československu jako pošlapání mezinárodního práva a trvá na smlouvě se Slovenskem v tomto duchu. Obdobnou má Rusko i s Českem. Pokus o novelizaci zákona o veteránech je úlet jednoho poslance s extremistickými názory.
Toto budiž bráno na vědomí, ale zároveň bylo správné a užitečné Rusku připomenout, že jsme na toto téma citliví. Konec konců, i v naší sněmovně se našel jeden stalinistický magor, totiž poslanec Grospič. Ten by si jistě rád podal s předkladatelem novely ruku.