Od konce mandátu dělí prezidenta Miloše Zemana už jen desítky hodin. Zdá se že poslední velké interview ve funkci natočil na Primě s Terezií Tománkovou (zde). Nic převratného zde nesdělil, nicméně předvedl svoji perfektní formulační schopnost. Když bychom ho měli srovnat se slovním projevem Andreje Babiše, pak bychom musei myslet na nebe a dudy – jakkoli nevím, jak k tomu dudy přijdou, že jsou pokládány vždy za tu nejhorší variantu.

Nicméně u dvou momentů prezentace odcházejícího prezidenta je dobře se zastavit.

Jeho názory a postoje jsou vcelku známé, nicméně v úhrnu je lze charakterizovat jako klasickou konzervativní agendu. Jsou zde ovšem dvě překážky, proč ho pokládat za představitele konzervativního směru: jeho příchylnost k Rusku a Číně. Od Ruska se přinejmenším slovně distancoval a nejinak tomu bylo i v interview s Tománkovou. Tady lze podotknout jen to, že to bylo poznání hodně pozdní, že se k Putinovi lísal ještě ve chvíli, kdy už ruské tanky se „zetkem‟ na věžích měly nastartováno (a jely si pro výprask), ale budiž. Nicméně svoji chinofilii obhajuje i teď, a dokonce na dotaz, co pokládá za svůj politický odkaz (na věky věků, amen), odpovídá, že je to ekonomická diplomacie a že by to s tou Čínou dopadlo skvěle, kdyby neodpovědní avanturisté nedráždili Peking svým tchajwanováním – a přirovnal Tchaj-wan k keinleinovcům. I zde se projevil rusácký sklon udílet nálepky nacista. K tomu lze podotknout, že je samozřejmě správné rozšiřovat naše exportní teritoria, ale proč se podbízet v zemích tak očividně bezpečnostně riskantním? V Asii je ohromný prostor k ekonomické diplomacii, jsou tu mocnosti jako je Indonésie, Vietnam a hlavně Indie, teď už nejlidnatější stát světa, taktéž atomová mocnost a navíc s demokratickým zřízením? Proč nenapadlo Zemana vozit podnikatele do Dillí? Asi protože tam by ho nenaučili jak udržovat stát pohromadě, jak ho školili v Pekingu.

To je ale drobnost která zapadne, až Zeman zmizí ve svém lánském bungalovu. V rozhovoru ale znovu nastolil ideu, která zapadne, ale jistě se novu někdy objeví jako ponorná řeka Punkva. Opakoval totiž, že přímo volený prezident má dostat více pravomocí, má mít znovu právo navrhovat zákony a hlavně, jeho veto by mělo podléhat ústavní většině, tedy muselo by ho zrušit 120 poslanců z dvou set. To proto, dí Zeman, že přímo voleného prezidenta zvolilo víc voličů, než aktuální většinu v parlamentě.

Je to vražedně nebezpečná myšlenka, protože tak by se parlament stal rukojmím prezidenta, který by mu svými vety snadno vnutil svoji vůli.

K čemu tedy slouží váha těch milionů hlasů? Pocítíme to při čtvrtečních pompézních obřadech. Ano, projektujeme prezidenta nikoli jako úředníka, ale jako substituci monarchy. Na obnově království se neshodneme – ne proto, že bychom si monarchii nepřáli, ale protože bychom se nikdy neshodli, kdo by tím monarchou měl být. Proto máme prezidenta v roli monarchy, proto mu říkáme hlava státu, proto chceme aby měl kancelář na Hradě. K tomu slouží mandát – teď už tří milionů lidí. Nechceme od něho, aby vymýšlel zákony: oč by byl návrh zákona vylíhlý v prezidentské hlavě lepší než ten zrozený v podhradí?Ale taky nechceme, aby blokováním toho či onoho svévolně zasahoval do chodu demokratických institucí. Ano, nechť je moudrý a nestranný, nad hemžení povznešený… a chlastá jen málo a nemluví jak kanál. To se tomu poslednímu vůbec. nepovedlo