Krátce po poledni promluvil v neděli prezident Miloš Zeman k národu. Své příznivce jistě nadchl tím, že mluvil spatra, odpůrce přiměl k jásotu chybami, které udělal, když místo covid-19 řekl covid-21.
Odpůrci se posmívají i neprávem – když mu vytýkají, že si spletl Dukovany s Temelínem. Ale ne, on kritizoval odvolaný tendr na dostavbu Temelína a k odvolání došlo za Topolánkovy vlády, takže to řekl správně a nespletl se.
Asi největší pozornost vyvolala úvodní pasáž, v níž vypočítával neúspěchy roku. Mluvil o kapitulaci Západu v Afghánistánu a natřel za ni NATO. Nu což, kapitulace to byla a chybou bylo, že tam USA potažmo NATO vůbec lezly, bez ohledu na to, zda Dvojčata sestřelil Tálibán (jak řekl Zeman) nebo Al Kajda, jak se stalo ve skutečnosti. Dále pak si vzal na paškál Zelený úděl a udílel hraběcí rady vládě, aby se z něho vyvázala. Což nikterak snadno nelze, na což upozornil jinak ale Zemanem pochválený Andrej Babiš, když se k projevu vyjadřoval.
Pro tohoto člověka, který reprezentuje naši zahraniční pozici, jak mu svěřeno ústavou, je typické, že natřel USA a NATO za Afghánistán, tedy za válku, o níž asi všichni zúčastnění mají radost, že ji mají z krku, Avšak ani jediným slůvkem se nezmiňoval o válce, která je na spadnutí, totiž o agresi Ruska vůči Ukrajině.
Putinovo otevřené vyhrožování Západu, vyhrožování ultimátním způsobem, zakazující pohyb vojsk NATO na území členských států NATO, je neuvěřitelný zásah do svrchovanosti i našeho státu. Velmi to připomíná osudný rok 1936, kdy Hitler testoval odhodlání Francie a Británie použít sílu a vpadl do demilitarizovaného Porýní a tím porušil smlouvy uzavřené na závěr Velké války. Afghánské tažení patří k tragické minulosti a je součást sbírky politických a vojenských omylů Západu (důsledek tvrdošíjného prosazování neprodejného vývozního artiklu zvaného demokracie), kdežto situace na ukrajinských hranicích hrozí, že rok 2022 bude bohužel patřit k rokům historickým.
Toto samozřejmě prezident Miloš Zeman nevidí, protože nechce vidět a nesmí vidět, pokud se chce zavděčit směru, k němuž se tak ochotně hrbí. Bojím se, že napřesrok budem říkat: rok dvacet jedna byl sice blbej, ale to ještě nebyla válka.