Terezie Tománková vedla na Primě třičtvrtihodinový rozhovor s prezidentem Milošem Zemanem. Týkal se širokého spektra domácích i zahraničně politických otázek. Své příznivce prezident musel potěšit. Byl ve formě, odpovídal pohotově a sebevědomě a překvapil i tím, že nikoho neurazil. Snad jen tím, že většinu uchazečů o prezidentský úřad označil za šašky, ale to není urážka, to je klasifikace.

Jeho vystoupení spadá do aktuálních diskusí o tom, jak by měl být budoucí prezident profilovaný a jaká je jeho úvaha. Diskuse jsou to bohužel převážně jalové. Skutečnost dobře vystihl v sobotu v Právu Miroslav Kalousek, kde veřejně rušil svůj úmysl na nejvyšší úřad kandidovat: svoji šanci označil za nulovou. Vyšlo mu, že nejspíš vyhraje ten, kdo bude nejnestoudněji lhát a slibovat, že vyřeší problémy, na něž nemá prezident žádný vliv.

Zeman takto o úřadu a kandidátech nemluvil. Vidí čtyři vážné kandidáty, kromě Babiše ještě breitlingoého odboráře Josefa Středulu, dále Vladimíra Dlouhého a Alenu Vitáskovou. To tedy jsou ne-šašci. Volba je to uvážlivá, zajímavá je především Vitásková, bojovnice proti solarbaronům, vláčená naší justicí osm let po soudech. Pobyt v kriminále nebo aspoň těsný kontakt s ním je přece v naší zemi pro prezidentského kandidáta významný plus, ne-li rovnou součást kvalifikace.

Jak se zachová, jestli Putin dá rozkaz k útoku? Byl by blázen, kdyby to udělal, řekl Zeman Tománkové. Co když to udělá? Vzkáže mu Zeman, že je blázen?