Správně bych měl napsat, že si nenechal vnutit sako a to je moc dobře. Ve Washingtonu začalo jednání v Bílém domě a podstatné informace budeme mít v úterý ráno. Výchozí situace je jasná, Trump a Zelenskyj plus výběr evropských lídrů, mezi nimiž chybí Polsko. Můžeme spekulovat co to znamená. Snad vstřícný krok vůči Putinovi. Pokud je to tak, je to taková chyba, jakou by udělal Zelenskyj, kdyby si vzal sako. Rusové se s tím nepárali. Ministr zahraničí do Anchorage přiletěl v dresu SSSR a hned bylo všechno jasné, o co Rusku jde. Je pikantní, že do Washingtonu přiletěli představitelé Anglie, Francie, Itálie a Německa, tedy signatářských zemí Mnichovské dohody. Ale to je opravdu jen žert. Co naplat, jsou to bývalé mocnosti, které měly kdysi ve světě obrovskou váhu. Dirigentem sestavy je tedy Američan.

Ale i to má svoji temnou logiku. Francie s Anglií nedokázaly zabránit vzestupu fašismu nacismu v Itálii a Německu. Následně byli vypuzeni Židé, utekli do Ameriky a postavili tam Američanům atomovou pumu. Je to věru ironická historická skládačka. Z tragickým vykřičníkem na konci: zmíněné země otevřely dveře islámu a nastalo další kolo honu na Židy.

To se ovšem bezprostředních jednání netýká. Podstatné je, že se Trump zjevně bojí stínu Mnichova a signalizuje, že USA nepřestanou Ukrajinu v boji proti ruskému vpádu podporovat. Hovoří o obdobě „článku pět‟, ovšem bez NATO. Hezká slova. Až na to, že je dnes obtížné věřit čarovnému účinku článku pět a tím méně americkým zárukám Ukrajině. Ty jí přece už byly dány výměnou za odstoupení od jaderné výzbroje a skončilo to anexí Krymu, zelenými mužíky v hraničních regionech a otevřeným vpádem v roce 2022.

Co víme o výsledku jednání

Když se Donald Trump setkal s Vladimírem Putinem v Anchorage na Aljašce, také to nějakou dobu trvalo, než se svět dozvěděl podrobnosti: Putin žádá celý Luhansk a Doněck, tedy oblasti, které se už čtvrtým rokem snaží dobýt a za každý metr ukradené půdy platí takovými ztrátami, jaké by žádný civilizovaný stát nebyl ochoten podstoupit. Aktuální jednání ve Washingtonu skončilo optimistickými deklaracemi. Zelenskyj by se měl setkat s Putinem do dvou týdnů, to je jeden z mála konkrétních závěrů. Po skončení jednání to Trump snad dohodl s Putinem telefonicky. Hovoří se o bezpečnostních zárukách pro Ukrajinu. Podílet by se na nich měla „celá Evropa‟ s americkou podporou. Generální tajemník NATO to označil na „skutečný průlom‟. Kancléř Friedrich Merz hovoří o pokroku a o tom, že jeho očekávání „byla nejen splněna, ale i překonána‟.

Zřejmé je, že se žádný „Mnichov‟ nekonal. Jak by vypadal, kdyby se konal? Mohl by mít mnoho podob a scénářů. Hrozilo, že si Trump položí nesplnitelné podmínky, především že Ukrajina musí přistoupit na ruské územní požadavky. Pak by záleželo na tom, zda evropské mocnosti se k nátlaku připojí. Pokud ano, byl by to „Supermnichov‟ se vším všudy. Kdyby podporu Ukrajině držely dál, znamenalo by to rozkol uvnitř NATO a Putin by si mohl připsat úspěch, o kterém se mu jisté zdá v růžových snech. Nic takového se nestalo.

Že je to hubený úspěch? Bezesporu, ale hubený úspěch je mnohem lepší než obrovitá prohra. Hlavně neztrácejme ze zřetele to podstatné: Evropa musí nejen zbrojit, ale reálně budovat svoji schopnost obrany, která za dobu bezstarostné iluze o trvalém míru klesla někam k nule.