Zchudnutí a zbohatnutí jsou slova s proměnným obsahem. Většina z nás má nějak omezený příjem. Jakmile se zdraží něco, co si obvykle (nebo dokonce pravidelně) kupujeme, nemůžeme si koupit něco jiného za ty peníze, o něž ten produkt prodražil.

 Inflace, to je taky ošidné slovo. Klasická inflace spočívá v tom, že se zdražuje a v návaznosti na zdražování se zvyšují příjmy. Když tedy se zdraží o 10 procent a zvednou nám příjem o deset procent, jsme jaksi na svých. Pokud dokonce něco dlužíme, jsme na tom líp, jelikož jsme dluh sekli v době, kdy vše bylo levnější, a teď ho splatíme za peníze, které jsme dostali navíc. Státu tedy zdražování v jistém smyslu vyhovuje. Vyšší ceny a vyšší příjmy se promítnou jak do daní (skoro 50 % příjmů, tedy DPH + všechny možné další daně), tak do sociálky (skoro 40 %). Peníze jaksi zřídnou. 

Prognózy jsou nevalné, podle guvernéra ČBN Jiřího Rusnoka budeme rádi, když hospodářský růst ČR bude na nule a to se promítne i do roku následujícího. Přitom před ruskou válkou byl odhad růstu ve výši 3 procent. Nebude to snadný rok a podle zkušeností z minulých propadů se budeme z nesnází hrabat čtyři až pět let. Pokud skončí válka a nevrátí se v plné síle covid.

Mám nějakou dobrou zprávu? Ano. Začalo jaro a svítí sluníčko.