Do roku 2030 (to je za chvíli) má Česko snížit emise z dopravy, vytápění budov, zemědělství, malých průmyslových provozů a nakládání s odpady oproti roku 2005 o 26 procent. Rozhodl Evropský parlament. Dále pak nové budovy by měly být už za pět let bezemisní. To znamená, že budova spotřebu energie kryje „samovýrobou na úrovni budovy nebo komunity‟. Počítá se i se zateplováním stávajících objektů včetně výměny oken. Za jaké peníze kdo doveze z Číny soláry a kdo zaplatí výměnu oken ve starších domech na celém kontinentu? Tak přízemní otázky si poslanci EP nekladou.
Rozhodnutí Evropského parlamentu přichází krátce po zákazu spalovacích motorů coby pohonných jednotek automobilů, hrozba jménem Euro 7 aplikovaná na spalovací motory je takříkajíc ve vzduchu. Toto vše se děje za situace, kdy je za humny válka, kdy nás sužuje rekordní inflace a drahota všeho, potravin obzvlášť a dozvídáme se, že je bankovní sektor v neklidu poté, co se zhroutila významná progresivní banka v Americe.
Copak se poslanci zbláznili?
Z českých jen někteří, trojice Pirátů Kolaja, Gregorová a Peksa všichni, z TOP 09 očekávaně Luděk Niedermayer, ten se spolehlivě vždycky postaví i za ty nejšílenější nesmysly, kdežto Jiří Pospíšil se Stanislavem Polčákem se zdrželi. Všichni ostatní hlasovali proti, aspoň že tak. Kdyby všechny národní delegace hlasovaly tak jako česká, zelený socialismus by se nekonal. Tedy: konat se nebude, protože to narazí na realitu. Jak taková rozhodnutí vznikají? Poučný byl duel v ČRo Plus, kde proti sobě seděli odborník Jan Macek, profesor na technice a Mikuláš Peksa, v daném oboru naprostý laik: politik si odborníka mazal svou výřečností na chleba a na závěr ho nazval lhářem.
Slavné „mysleli jsme to dobře, ale dopadlo to jako vždycky‟ není něco jako samovar nebo boršč, tedy ruská specialita. Takto zatím vždycky dopadly všechny socialistické projekty vymyšlené od zeleného stolu a podpořeného vznešenými idejemi bez ohledu na realitu, v tomto případě mnohdy i na fyzikální zákony. V naší zemi socialismus se nakonec taky zhroutil, ovšem uvrhl nás do druhořadosti. Tam se teď řítí celá zeleně socialistická Evropa. Do nebezpečí se pak dostane i celý projekt sjednoceného kontinentu: příznakem budiž chování Německa, které vede dotační politiku bez jakýchkoli ohledů. A bude o hodně hůř, až se nesmysly aktuálně přijímané začnou tlačit k realizaci.