Bývalý prezident republiky poskytl rozhovor Mladé frontě Dnes, ve kterém jednoznačně a zásadně vyjádřil své kredo. Je třeba vystoupit z Evropské unie, jelikož Evropská unie nás plíživě olupuje o ten nejcennější statek, o individuální svobodu.

Je to rozhovor významný a rozhodně stojí za přečtení a přemýšlení. Nelze nad ním jen tak mávnout rukou. Klaus má jistě pravdu v odpovědi na otázku, jak asi by návrh na vystoupení přijali občané, kteří před deseti lety vstup podpořili v referendu 77 % hlasů. Správně zde podotýká, že lidé "de facto hlasovali o návratu mezi komunitu normálních evropských zemí, ze které jsme byli půlstoletím komunismu vytlačeni. Oni nehlasovali pro vstup do bankovních, fiskálních, těch či oněch unií, do debaty o tom, jaké mají být žárovky... Oni prostě hlasovali obecně o tom, že chtějí být normální evropskou zemí. A celá devadesátá léta i na počátku minulé dekády se zdálo, že vstup do Evropské unie je stvrzením toho, že jsme normální zemí. Toto definitivně skončilo."

Ovšem šídlo z pytle vyskočí hned v replice na následující otázku, kdy se šéfredaktor Čásenský a jeho zástupce Kubík ptají, zdali by odchod z unie nebyl "vnímán jako symbolický návrat na Východ, mezi ty nenormální země, do sféry ruského vlivu".

To je také zásadní otázka. Stejně jako první světová válka rokem 1918 tak úplně neskončila, neskončila ani studená válka roky 1989-1990. V evropských souvislostech pořád ještě existuje dělení Východ – Západ. To rozdělení si nevymyslel žádný Lenin nebo Stalin. Propast mezi Východem a Západem je historicky daná, trvá po staletí. Ať je to jak chce, v Evropě je Západ prezentován Evropskou unií, ať se nám zákaz žárovek líbí nebo nelíbí. Čekali bychom od Václava Klause argumenty. Marně. Ocituji jeho odpověď celou:

"To je jedna z největších darebností, hloupostí, které říkají lidé, kteří darebně uvažují o nás a o Evropské unii. To je něco tak nezodpovědného a zlého a falešného, že nevěřím, že to člověk může vážně ze svých úst vypustit. Mluvíme o konkrétním selhání konkrétního projektu konkrétního modelu evropské integrace! Nemluvíme o tom, jestli patříme na Východ, nebo na Západ, jestli patříme k demokratickému světu, nebo nedemokratickému světu. To je darebnost a lež, kterou tady u nás hájí pravdoláskovci! Prosím vás, už mi to ani neříkejte! Nemluvme o demokracii, když mluvíme o Evropské unii. To je antidemokratická entita a antidemokratický projekt."

Je to ubohé a nedůstojné myslitele formátu Václava Klause. Nadávky a pejorativní nálepky. Hysterie tu přebila schopnost argumentu. Zdá se z tohoto rozhovoru, že se Václav Klaus přesouvá do pozice jakéhosi fanatického kazatele, který má svoji pravdu a nepotřebuje ji podepřít argumentací. Nad aktuálními volbami zlomil hůl, jsou to jen volby přechodné (mimochodem: v demokracii jsou každé volby přechodné, od jednoho období do druhého). Na politické scéně vládne temno, jen jedno světélko zde svítí, třímá ho Jana Bobošíková a té udělí ve volbách Václav Klaus svůj hlas. Vidí v její straně jiskru, která zažehne plamen, cituji Vladimíra Iljiče Lenina. Také on pohrdal realitou a vsadil na ideologii. Klaus se v rozhovoru k silné ideologii hlásí. Věří, že jeho ideologie antievropanství natolik v příštím období slabého parlamentu a silného nevypočitatelného Zemana nalezne dost přívrženců, aby ty další volby dopadly podle jeho přání.

Přečtěte si ten rozhovor a možná, že nad mnohými pasážemi si řeknete – on má vlastně pravdu. Ale tak je to vždycky. Destrukční ideologové dvacátého století také měli v mnohém pravdu.

Jinak by tu destrukci nemohli realizovat.

O destrukci, o nic jiného, Klausovi jde.