Události se v posledních týdnech valí čím dál rychleji a vůbec neberou ohled na to, že lidem v Evropě začínají prázdniny. Titulním stránkám novin a zpravodajským relacím vévodí problémy Řecka a eurozóny a za nimi nezaostává ani hrozba islámské imigrace.

O další nemilé zpestření se stará Islámský stát na Blízkém východě i teroristické útoky v dalších oblastech. A tak není divu, že občanská válka na Ukrajině a další problémy týkající se této nešťastné země ustoupily už před několika týdny do pozadí a objevují se čím dál sporadičtěji. Na východě, v Donbasu, se válčí neválčí, anexe Krymu je připomínaná jen občas, víceméně ji už všichni berou jako uzavřenou, nevratnou věc, a o tom, že Ukrajinci se propadají do stále větší bídy, se už nereferuje skoro vůbec. Ono to totiž příliš kontrastuje se zářnými zítřky, jež zemi prorokovali západní politici a mainstreamová média po převratu.

Masakr spojený s událostmi na Majdanu dodnes nebyl vyšetřen, stejně jako upálení několika desítek lidí v Oděse nebo vraždy nepohodlných novinářů. Sestřelení letounu MH17 rovněž nebylo dosud objasněno. Nizozemští vyšetřovatelé, místo aby přijali nabídku výrobce raket BUK, který navrhuje rekonstrukci střelby a test raket, se raději obracejí na OSN, jako kdyby tato organizace dokázala do tragédie vnést světlo.

Putin se podle všeho nemíní nechat zatáhnout do válečného konfliktu a zaútočit na Donbas, tím méně na členské státy NATO v Pobaltí (nebo dokonce obsadit Česko, jak strašili někteří naši politici). Místo toho se obrací na východ a navazuje kontakty s vůdci BRICS, Šanghajské organizace spolupráce a Eurasijské ekonomické unie. My jej za všechny jeho činy „trestáme“ sankcemi, kvůli nimž si už zoufá nejeden podnikatel a třeba ti němečtí už toho začínají mít plné zuby. Zejména když vidí, že velcí hráči na politiky nedbají a čile s Ruskem obchodují dál. Viz kupříkladu u nás takřka nezmiňovaný projekt Gazpromu na vytvoření dvou nových větví plynovodu Nord Stream, k němuž se připojí jeho největšími odběratelé - německý E.ON, rakouská OMV a nizozemský Shell.

Ukrajina se tak bohužel dostává zcela na okraj zájmu. Evropští politici vidí, že majdanský převrat v podstatě odstranil některé oligarchy a místo nich dosadil jiné, o reformách politici jen mluví, korupce bují čím dál víc a hlavní slovo v zemi dostává neonacistický Pravý sektor, který se dopouští zločinů nejen na Donbase, ale už i na západě země a cení zuby i na vládu v Kyjevě. Věru žalostný výsledek druhé oranžové revoluce...