Zajiskřilo se na Twitteru a přimělo mě to nejdřív k pousmání a pak k úvaze o našem současném komunismu. Oč jde?

Zkrachovalá Liberty Ostrava obnovila provoz rourovny. Obnovu zafinancuje skupina Jaroslava Strnada. Europoslanec Tomáš Zdechovský – a teď se dostáváme k jiskření – se ozval poznámkou, že nenáviděný český miliardář Strnad zachraňuje vytunelovanou Liberty, stejně jako kdysi zachránil Vítkovice nebo TatraTrucks, a přilíp to šéfce našich komunistů Kateřině Konečné. Na to Konečná odpovídá: „vidím ráda každého podnikatele, který podporuje region odkud pocházím. Co naopak ráda nemám, jsou političtí tlučhubové . Facku přitvrdí, když připojí Zdechovského tweet z loňského dubna:

Máme tu celý náš dnešní komunismus v kostce.

Leží, stojí a padá s Kateřinou Konečnou. Je to chytrý vtipný politik, který vyzvedl partaj ode dna. Bylo by divné, kdyby se jí nepodařilo ji vrátit do sněmovny. Chytrá a vtipná je i její parole de guerre, velmi stručný slogan využívající její jméno: KONEČNÁ! Cestu jí umetla mainsteamová média, která si v nudě bezpohlavní české politiky našla zábavnou společnici s provokativními názory. Sice z partaje s dvouprocentní podporou veřejnosti, ale vtipnou a osobně přitažlivou. Načež tato médii zviditelněná Konečná z praporu odstranila nenáviděnou nálepku „komunistická‟ (jak radil začátkem devadesátek Jiří Svoboda), a teď jede od úspěchu k úspěchu.

Teď k tomu tweetu.

Zobrazuje jakousi „konečnou fázi komunismu‟. Vítá „každého podnikatele, který podporuje atd….‟ Tradiční komunismus ale musí z podstaty nenávidět každé podnikání, asi tak, jako dnešní zelení nenávidí komín. V roce 1951 by ji její soudruzi za takovou „pravou úchylku“ oběsili. V druhé větě autorka vpálila Zdechovskému jeho trapné prdelkování, když ještě v dubnu loňského roku blouznil o zelené oceli. Jako europoslankyně Konečná projevila realistický přístup ke konkrétním problémům – já osobně si jí poprvé všiml, když na rozdíl do „hlavního proudu‟ naší politiky, kam patřil i Andrej Babiš, jako europoslankyně pranýřovala ekonomický a technologický zločin, zvaný biopaliva. Tehdy jsem si řekl, vida ji, komunistku!

Hned si troufnu říci s Čapkem „proč nejsem komunistou‟, ani ve verzi Konečné.

V sociální sféře je radikálnější než všechny ostatní levicové strany, ODS počínaje po zbytky sociální demokracie. To by nebylo to nejhorší. Nebezpečný je její nacionalistický nátěr proruského kurzu. Ať se Klaus a Zahradil a Konečná a Paroubek postaví na hlavu, patříme k Západu, třebaže se za našimi západními hranicemi odehrává groteskní divadlo. Radikální slabé formace tíhnou k Rusku v naději, že se tím posílí – a i dnešní komunisté Kateřiny Konečné jsou pořád slabá formace. Že se o nich vůbec bavíme, je jen důsledek toho, že vládní formace je tak šíleně slabá, že se tam vlastně ani není o čem se bavit. Koketování s Ruskem je ale smrtelně nebezpečná hra. Rusko je skutečně ve válce se Západem a začalo ji samo, ze své vůle. Jak to může někdo nechápat? Nebo – jak se může tvářit, že to tak není, jen proto, aby mu to nahnalo sympatie části veřejnosti? Konečná doslova hraje ruskou ruletu.

Konečné komunistická partaj je cirkusová atrakce – ve srovnání s komunistickou stranou klasického typu. To byla fakticky armáda v civilu, něco jako dnes Hamás, ale lepší, disciplinovanější. Měla vojensky hierarchicky formovanou strukturu se sídlem v Moskvě, vnitřní řád utužovaný terorem, s vybroušenou ideologii (žádná „podpora podnikatelů v mém regionu‟), podporovanou intelektuální elitou západního světa, stát ve státě, všudypřítomný a – nezapomínejme – ozbrojený, s desítkami milionů mrtvých za sebou. Fungovalo to sedmdesát let. Něco takového se obnoví asi tak jednoduše, jako kdybyste si usmysleli uspořádat křížovou výpravu obrněných rytířů, abyste osvobodili Jeruzalém od Židů a Arabů.

V systému, jak ho máme dnes, Konečná a její komunisté (jenom Konečná, jiné komunisty neznáme) působí jenom jako oživení v sále. Že občas napálí politické tlučhuby, horující o emisně neutrální oceli, to je jenom dobře. Sledujte ji na Twitteru, opravdu sází bomby.