Podle očekávání podpořil prezident Miloš Zeman premiéra Andreje Babiše ve věci rezoluce Evropského parlamentu. Podrobnosti známé nejsou, fakt sám lakonicky oznámil viceprezident Jiří Ovčáček. Detaily si ale lze snadno domyslet. 

Podstatu postoje vyjádřil okamurovský, dříve socdem poslanec Jaroslav Foldyna. Ve svém drsné stylu apeloval na platnost českých zákonů a obořil se na bruselské papaláše.

Takto formulovaná slova nacházejí u mnoha lidí pochopení. Navíc jsou všechny ty dotace nárokové a nenárokové a zájmy a střety zájmů prostoupeny předivem vzájemně se protínajících a v lecčem si odporujících zákonů. Navíc je zřejmé, že rezoluce je dílo českých oponentů Andreje Babiše, kteří ho doma ne a ne porazit, mnozí se už propadají pod laťku volitelnosti a v Evropském parlamentu iniciují radikální postoje, které by tam nikdo nezastával, kdyby šlo o Itala nebo jiného člena party Velkých kluků. 

Ano, je to všechno složité, a tudíž se to pomalu vleče. Nicméně jádro věci je naprosto jednoduché. Přepsání majetku na manželku je klička, která obstojí před českým právem, ale to je bohužel argument proti českému právu, že takovou nehoráznost trpí. A Foldynovo vy nám do českých záležitostí kecat nebudete naráží na námitku, že za normálních okolností ten, kdo platí, má co mluvit do toho, co se s penězi děje. 

A jsme znovu u konstatování, které je obehrané, což neznamená, že není platné: Andrej Babiš nenašel osobní odvahu se zátěže zbavit, majetek, v němž je ve střetu zájmu, ulil právní kličkou a to nese devastující důsledky pro vnitřní českou politiku (komunisté u moci, vzestup obskurních figur typu Mináře ze Chvilek pro demokracii) a hlavně to oslabuje českou pozici na evropské scéně. Silácké žvásty pana Foldyny a dalších narážejí na prostý fakt, že český export do unie trvale překračuje osmdesátiprocentní hranici. 

Nejsme jenom členy unie, jsme součástí unie, profitujeme z toho a naše pozice by byla silnější, kdyby reprezentant země netrval na tom, že pojede na dvou koních najednou.