Zákazem ke šťastnému životu
Až bude vše zlé zakázáno, rozklene se nad námi duha dobra a štěstí. To je logika chystaného zápasu Evropské unie proti igelitovým pytlíkům. Čísla nás ujišťují, že je to rozumný krok. V Atlantickém a Tichém oceánu plave osmdesát miliónů tun plastových odpadů. V Evropě se vyprodukuje až pětadvacet miliónů tun odpadu. Šokující čísla!
Nevraživost proti plastovým odpadům má svoje racionální opodstatnění. Je to vskutku zarážející, že každý produkt, který je nabízen zákazníkům, je obalen plastickou hmotou. Koupíte si časopis? Je v plastu. Koupíte si tužkové baterky? Dolujete je nožem z plastového krunýře. Pak uvidíte tahač naložený automobily. Každý vůz je obalen plastem. Letíte letadlem. Necháte si kufr obalit plastem. Onehdy jsme prodávali na inzerát starý nábytek. Přijel pán s přívěsem. Místo aby se šmodrchal provazem, omotal to všechno mikrotenem.
Je to bezesporu nešvar. Nicméně by bylo dobré, kdyby se proti němu postavili sami lidé. To je prostor pro občanskou společnost. Jde se jinou cestou, ironicky popsanou v úvodu mé glosy.
Evropští notáblové mají pravdu, když se jim plastový odpad nelíbí. Jenže jejich návrh na zákaz jen posiluje obraz Evropské unie, která je neschopná tvořivých činů, nemá žádnou koncepci pro vlastní rozvoj, ani pro existenci v současném explodujícím světě. No a protože si chtějí udržet obraz tělesa dbajícího o veřejné blaho, jdou cestou zákazů.
Politováníhodné. Mimo jiné i proto, že i po zákazu budou přibývat milióny tun plastů ve světových oceánech. Nejen Evropané zahazující igelitové pytlíky...
