i

Prezident Pavel se na Hradě setkal s našimi velvyslanci a měl k nim řeč. Budí oprávněnou pozornost. Spor prezidenta s vládou kolem Ankary je v živé paměti a čekáme verdikt ústavního soudu ve věci kompetenční žaloby podané prezidentem. Jmenování velvyslanců je jedna z pák, jakou může prezident vládu rejpnout. Takže znovu, pozornost je pochopitelná.

Obrázek si můžeme udělat jen ze zprávy ČTK, protože projev k velvyslancům zatím zveřejněn nebyl. „Česko musí navenek působit jednotně, ne jako země, která vysílá rozporné signály nebo vede nekonečné vnitropolitické spory,‟ cituje agentura prezidenta. Dvojkolejnost vláda – Hrad nás provází po celou dobu polistopadové republiky. Vrcholu zřejmě dosáhla, když Miloš Zeman jel svoji proruskou a pročínskou politiku, propagoval Krtečka a pletichařil kolem Temelína. Dvojkolejnost trvá, jen se ty výhybky přehodily. Do Pekingu jel Okamura a Babiš se tam teprve chystá, kdežto Petr Pavel připomíná nutnost „být aktivní součástí těch uskupení, kde se rozhoduje o naší budoucnosti, o budoucí podobě Evropy i transatlantickém prostoru‟. Vláda velmi opatrně vede politiku „všech azimutů‟ a odvolává se na příklad Francie a Německa. Novou cestu nehrne buldozerem, nicméně změna směru patrná je.

Soudě podle zprávy ČTK prezident napětí nehrotil. Navázal na pondělní Babišovo vystoupení k velvyslancům. „Země západního Balkánu mohou nadále počítat s českou podporou a jsem rád, že v této věci se plně shodujeme s vládou,‟ řekl smířlivě. Zároveň ale řekl, že „není připravený přijmout cestu rezignace a smíření s tím, že Česko bude mít dvě zahraniční politiky.‟ Co tím myslel?

Co je to platné, zahraniční politiku definuje vláda s důvěrou parlamentu sestaveného podle výsledků voleb. Pokud prezident nechce „rezignovat‟, co tedy hodlá dělat? To je nejasné. Ústavní soudci pracující na případu jistě sledovali i toto zajiskření. Jejich rozhodnutí nelze předjímat. Něco se ale věštit dá: pokud prezidentovu pozici v zahraniční politice posílí, politické klima se v naší zemi ještě zhorší. Nezbývá než si povzdechnout – počkejme, uvidíme.

Ještě k tomu západnímu Balkánu a podpoře rozšíření EU tímto směrem. V této věci je Andrej Babiš s Petrem Pavlem ve shodě. Co tím ale Babiš myslel, když chce, aby se Schengen tímto směrem rozšířil? Albánie ve Schenngenu? Vždyť v ní mají být tábory pro nelegální migranty… Že by vznikala nějaká třetí kolej zahraniční politiky, směr ústav doktora Chocholouška?