Ministr zahraničí je v Kyjevě a partnery tam nepotěšil. Ani Česko, ani Unie nebudou ekonomicky válčit s Rusy. To, co se děje, se musí vyřešit diplomaticky, to je jeho teze.

Je těžké si představit, jaká že diplomacie vyřeší problém spočívající v tom, že se lidé vzájemně vraždí, bombardují, unášejí a mučí. Diplomacie nevyřeší problém anektovaného území a porušené mezinárodní smlouvy. Diplomatické řešení, to je imaginární pojem vznášející se na nebesích. Ve skutečnosti Zaorálek řekl v Kyjevě, že Česko a celá Unie neudělají ve prospěch kyjevského režimu vůbec nic. Důvod je prostý, a ani tohle nemohl Zaorálek říci naplno: vůči Rusku to jsou slabí partneři a síly nemajíce nemohou z pozice síly jednat.

Pro Kyjev to asi není zklamání jen proto, že si už přestal dělat iluze, pokud má jeho vládnoucí sestava schopnost logické úvahy. Bohužel, z iluzí ten režim vznikl a iluzemi byly vedeny jeho první kroky. Na zákaz ruštiny si troufl jen proto, že jeho předáci podlehli představě, že už jsou v jednom šiku někde mezi Itálií a Francií. V Holandsku taky nemají ruštinu jako úřední jazyk, že.

Zaorálkova mise je jen jedna z hořkých pilulek. Další budou následovat. Vzbouřené východní provincie asi Kyjev nedokáže dobýt, natož pak zpátky k sobě připoutat, aby z nich byly normálně fungující oblasti. Ty jsou zjevně ztracené a bylo by dobře konat kroky k uklidnění těch oblastí, kde se zatím nevraždí.

Unie pro to nemůže udělat víc, než že přestane proevropsky smýšlející a momentálně – a nominálně – u moci pobývající předáky udržovat v nereálných snech. I studená sprcha léčí horkou hlavu a tou Zaorálek kropil své partnery.