Právníci by měli posoudit, zdali tato Melčákova pochyba má účinek odkladný, zdali námitka může způsobit odklad voleb a s ním spojený chaos a nevyhnutelné hospodářské důsledky. Kdo ale má autoritu přemáznout rozhodnutí Ústavního soudu? Nikdo. V tom je ten problém.

Ústavní soud by se tedy měl povznést nad svoji nepohnutelnou velebnost a vynést úsudek čili rozhodnutí ne za měsíce, ne za týdny, ale v "horizontu" dnů, ne-li hodin. Každou hodinou průtahů roste obraz Česka jako státu obývaného národem, který si prostě neumí vládnout, nedovede spravovat veřejné věci.

Budeme teď svědky nepřehledné vřavy. Lidovci si pospíšili na viditelné místo a povykují, že chtějí politickou vládu. Kde ji vzít? Jak má vzniknout? Je to jen heslo, jelikož politická vláda může vzejít jen z voleb a ty jsou teď zpochybněné.

Radost může mít Václav Klaus, jelikož jeho váha teď prudce vzrostla. Ústavní soud mu ležel v žaludku vždycky a teď má důvod, proč proti němu se vší parádou vytáhnout svoje dělové kusy. Ale v podstatě může mít radost i Topolánek. Socialisté proti němu rozvinuli kampaň plné tak nechutné a zdrcující demagogie, že proti ní se těžko najde obrana a hrozí nebezpečí reprízy drtivého vítězství Paroubka. Takže odklad mu hraje do ruky.

Ideální řešení? Kdyby došlo k politické dohodě a zákonodárný sbor by oběma komorami schválil nové ústavní uspořádání s novým systémem voleb, který by umožnil ustavení silné vlády nezávislé na figurách typu poslance Melčáka. Ale to už jsme za hranicemi Kocourkova - přecházíme do Utopie, jelikož taková dohoda předpokládá rytířskost poraženého, který ustoupí hlasy úspěšnějšímu soupeři. To je totiž důsledek každé dohody o nějakém bonusu pro vítěze.
Zde sluší citovat Hurvínka: chá, chá...