Za války Múzy mlčí, věděli staří Římané. Pokud je to pravda, pak je to dobré, válka ještě nedolehla a kéž nedolehne. Na knižní veletrh na pražském Výstavišti se teprve chystám, ale podle všeho nezůstává pozadu za těmi předešlými.

Pro současnou knižní kulturu můžeme vyjmenovat mnoho pozitivních prvků. Na vývoj ve světě reaguje v podstatě bezprostředně – české překlady vycházejí často v týž rok, jako dílo v zemi původu. Ohromující se polygrafická úroveň. Nikdy v minulosti nevycházely tak krásné knihy, jako v moderní době. No a nikdy jich nevycházelo tolik jako… v moderní době. Počet titulů vydaných ročně kolísá mezi hodnotou nad 15 a pod 19 tisíc, to je ohromující množství. Jen v mém oboru, tedy ve sci-fi se odhaduje, že vychází cca pět set titulů ročně – za minulého režimu byla sci-fi na ošklivci a byli jsme rádi, když vyšla vůbec nějaká skutečná sci-fi, počty titulů se počítaly na jednotky.

Má to ovšem zásadní důsledek. Pryč jsou doby, kdy takzvaně všichni četli všechno, míněno tedy všichni knižně zaměření lidé četli vše co stojí za přečtení. Ve čtvrtek vyšly dvě, tři knihy, které stály za pozornost… a to se učíst dalo. Dvě stě padesát se za týden učíst nedá. Ano, i v těchto kvantech nastává tříbení, Houellebecqovo Podvolení taky nakonec „četl každý“ nebo aspoň o něm slyšel. Těžko se ale dá čekat, že by novinka knižního trhu byla týden na to předmětem debat milovníků literatury. Knih je moc, můžeme se z toho radovat i dá se nad tím lamentovat. Zajděte si do pražských Holešovic na Výstaviště, příležitost je tu k jednomu i druhému.