V sobotu odpoledne bude postupně stoupat opona a odhalí nám složení příští poslanecké sněmovny. To mějme na paměti: bude to složení poslanecké sněmovny. Dozvíme se, jaké strany a koalice obsadí poslanecká křesla. Odtud povede k vládě ještě dlouhá a dá se čekat, že klopotná cesta. Ve hře je mnoho variant a žádná nevzbuzuje naději typu „tak na tohle se těšíme‟.

V souvislosti s jakoukoli příští vládou myslím na cosi, co zdánlivě nemá s vládou nic společného.

Po maturitě v roce 1963 jsem nastoupil jako elév do své první redakce. Kolega v týdeníku Svět v obrazech Mirek Jenšík tehdy prognózoval neschopnost režimu na této vizi: jednoho dne se porouchá tramvaj a už nebude energie ji opravit. Zůstane stát nehybně na kolejích a bude se zvolna rozpadat. Kolem ní udělají objížďku. Byla to krásně absurdní vize a všichni jsme se podařenému vtipu smáli.

Uplynulo 62 let. Tehdejší komunistický režim se stačil rozpadnout, tramvaje vydržely. V devadesátkách jsme mysleli, že nastává éra rozumu a výkonu. Nyní jsme došli až do roku 2025. Jenšíkova vize se naplňuje, pod jiným režimem. Malý příklad, z Prahy. Rozpadá se Libeňský most. Režim nemá energii ho ani opravit, ani zbořit, natož postavit jiný. Nechá stavbu z první republiky spadnout do Vltavy? Vypadá to na to. Nikdo za nic nemůže a jen přihlížíme nemohoucnosti a rozkladu.

Já vím, že je to lokální záležitost a že ani parlament, ani vláda na to nemají přímý vliv, natož pak přímou odpovědnost. Je to ale příznak, symptom celospolečenského stavu. Parlament (parlamenty, dosluhující a všechny předchozí) a vláda (totéž) právním prostředím a institucemi v něm zakotvenými postupně dovedly zemi do stavu strnulé nemohoucnosti.

Ať se přihlásí ten, kdo věří, že příští parlament a příští vláda to změní.

Vždyť všichni s vládní i parlamentní zkušeností už na tom mají podíl!