Francouzský dramatik a filosof Jean Paul Sartre napsal divadelní hru S vyloučením veřejnosti. V poslanecké sněmovně se odehrála varianta, mohla by se jmenovat Za nezájmu veřejnosti. Vládní koalice odvrátila útok opozice, namířený na předsedkyni sněmovny Markétu Pekarovou Adamovou. Jak jsem tu psal v glose Ať se přihlásí, koho to baví, můžeme se jen děsit příštích týdnů a měsíců věnovaných tahanicím uprostřed skleněného zámku, odříznutého od reality a každodenních lidských starostí. Obě strany se ohánějí obranou demokracie a vzájemně si vyčítají, která z nich demokracii více poškozuje. Přitom Markéta Pekarová Adamová nikoho nezajímá, stejně jako nikoho nezajímá strana TOP 09. Je naprosto zbytečné se Markétou Pekarovou Adamovou zabývat. Možná vede schůze sněmovny hodnotovým způsobem, ale kdo by se o to staral? Současné parlamenty historicky vznikly jako kolegia, jednající o rozpočtech. Stálo zato jejich počínání sledovat. Za Babišovy vlády se ale pod záminkou covidu rozpočet vymkl kontrole. Schodky překonaly hranici lidské představitelnosti a tudíž také unikly ze sféru zájmu. Tak se stalo, že Petr Fiala vydává rozpočet se schodkem 240 miliard za příklad rozpočtové odpovědnosti a náměstí nejsou plná demonstrantů. Je to za horizontem zájmu. Jen poslední hrstka specialistů s napětím sleduje, zdali prezident podepíše rozpočet založený na hausnumerech a účetním kejklířství. Podepíše? Dobře. Nepodepíše? Taky dobře, je to jedno. Za takových okolností jsou patetické parlamentní řeči o obraně demokracie jen další drsný žert absurdní komedie.

Jaká je skutečnost: Babiš jede natvrdo „politiku nároku‟, politiku podplácení voličské obce, rozdávání veřejných peněz. Tým reprezentovaný Petrem Fialou nemá odvahu tomu čelit a dělá totéž. Dostupnost bytů, to je něco, co lidi opravdu zajímá. Reforma stavebního řízení byla šance. Tu se podařilo promarnit tak trapně, jak jen možno. Co dál?

Věřím ve zrození realistické, věcné politiky nasměrované na jasné cíle, zbavené ideologického balastu. Na to není potřeba žádné nové politické strany. Takový koncept může vzejít z ANO stejně dobře jako z ODS nebo STAN. Pokud by se taková politika měla prosadit, musela by ale pošlapat prsty – těžko říct kolika – stovkám, tisícům institucionálních parazitů, navěšených na správu veřejných věcí. Každý ten parazit hájí nějakou spravedlivost a chrání před nějakým zlem. Politika, jakou potřebujeme, nesmí mít na štítu napsáno OCHRAŇUJ. Musí mít heslo NEPŘEKÁŽEJ.

Ostatně, ta zmíněná Markéta Adamová Pekarová nejvíc naštvala lidi dvěma bonmoty a v obou měla pravdu: Když je vám zima, vezměte si svetr, řekla. A jindy zase, že stát tu není od toho, aby pomáhal.

Zlatá slova. Ale na to, aby se prosadila, musí za nimi stát persona a politická strana s mohutným výtlakem, jak se v dnešní politické hantýrce říká.