22.6.2021 | Svátek má Pavla


Za kulisami strach

30.11.2005

A není to tak dlouho. Jen si připomeňme bohorovnost, s jakou vedení ODS odjelo na prázdniny a ignorovalo fakt, že se situace v Lidovém domě dramaticky změnila. Jen půl roku uplynulo a situace je naprosto jiná. Dvě až tři sociální demokracie? K smíchu představa. Je jenom jedna. Paroubkova. Muž, o jehož existenci věděla jen Praha a zasvěcená část veřejnosti, ovládl veřejný prostor s razancí, jakou jsme nepozorovali od odchodu Miloše Zemana na Vysočinu.

Je to otázka stylu. Tichý a slušný Vladimír Špidla odříkával monotónním hlasem svoje súry o toleranci a mnohosti názorů, zatímco se mu strana hroutila pod rukama a on prohrával jedny volby za druhými - a v politice nejsou nedůležité volby, jsou jen volby, jelikož ty jsou jediný smysluplný výzkum veřejného mínění. Když pak odešel anebo byl odejit, na jeho místo se vyloupnul mistr zákulisní pletichy Stanislav Gross. Muž oplývající konexemi, i velmi temnými, s nedostatkem názoru a konceptu.

Veselo bylo v opozici!

Nestranný pozorovatel měl v té době i obavy o sociální demokracii. Je přeci jasné, že ke zdravému politickému životu evropského střihu sociálně demokratický proud patří. Mirek Topolánek se dopustil zase jednoho ze svých úletů na ostří dlouhého nože, když prohlásil, že jeho oponenti ukradli občanským demokratům sociální akcent. Možná, že si na něj dělají ne úplně právem výhradní patent, ale že by ho ukradli, to rozhodně není pravda. Střežili ho ve století devatenáctém a budou ho opečovávat i ve století jednadvacátém, to je podstata jejich existence. A protože byli za Špidly a Grosse tak slabí, soudný pozorovatel si nemohl nepoložit otázku, co že je to za stranické vedení, které nedovede udělat ve straně pořádek. Vždyť by stačilo několik rázných kroků a nemuselo by se ani práskat bičem, i takové tóny zaznívaly z komentářů.

Ne, tenkrát nevládl uvnitř sociální demokracie strach a doslova kde kdo si tam mohl dovolit věci, ze kterých přecházel zrak i sluch. "Nálada je jednoznačná. Ale uvidíme, jestli bude dostatek odvahy postavit se přání premiéra. Výsledek nelze odhadovat," nechal se slyšet člen užšího vedení pražské organizace strany, když se hovořilo o volbě lídra pro volební klání v příštím roce.

Ano, zde to zajiskřilo tak prudce, že to poněkud připomíná doby nedávno minulé. Ale opravdu jen poněkud. Za Špidly by na barikádu vyskočilo půl tuctu bojovníků za autentický sociáldemokratismus a bušilo by se do prsou. Odbojníci by se předháněli v tom, kdo se výrazněji prodere před kameru a k mikrofonu. Dnes odbojníci jen huhlají o "jednoznačné náladě". Je zřejmé, že by se pražským lídrem chtěl stát Stanislav Křeček. Ale ani on, muž příkladně výřečný, se neodváží čelního střetu. Už to není tlupa odbojníků, jsou to rabové se skloněnými hřbety, kteří se odvažují jen temně brblat.

Je to dobře, nebo špatně?

Politická strana je jako firma. Aby mohla fungovat, musí mít vnitropodnikovou kulturu a není možné, aby v ní platila zásada "kolik hlav, tolik smyslů". Jenže to, co se v sociální demokracii děje, připomíná hřbitovní klid. Jiří Paroubek se rád stylizuje do role parního válce. Přitom ale je schopen rychlé reflexe a je připraven kdykoli zařadit zpátečku, když válec narazí do příliš velkého betonového bloku. Když viděl, že jeho politika generálního pardonu pro komunisty vyvolala obecnou nevoli, přišel s tezí, že na spojenectví ještě neuzrála doba. Tím si nechal otevřená vrátka, protože připustil proces "zrání doby". Ani teď otevřeně nepouští hrůzu. Očividně má koncept pro obsazení pozice pražského lídra. Liberálně laděnému pražskému publiku chce nabídnout přijatelného člověka. Zná staré pořekadlo, že rybář líčí na háček to, co má rád k snědku kapr a ne rybář. Proto nabídka Martinu Jahnovi, proto jednání s Pavlem Teličkou.

Autentičtí sociální demokraté z pražské organizace nemají pro tento koncept pochopení. Rádi by někoho stejně autentického, jako jsou oni sami, zdá se, že nejlépe pak toho nejautentičtějšího, totiž Stanislava Křečka. Vždyť je to člověk, který je trvalou brzdou deregulace nájemného, tedy reformního kroku, který je přímo namířený proti konceptu "sociální podpory" v jejím nejprimitivnějším pojetí. Paroubkem naordinovaný lékař, navíc nestraník, je pro ně tvrdý oříšek k rozlousknutí.

Pro další vývoj situace ve straně budou tyto dny velmi důležité. Zatím to vypadá, že Paroubek dovede svůj parní válcec řídit v rukavičkách a vsází na jednání. Jistě by dovedl najít prostředky, vyvolávající v odbojné buňce hrůzu. S napětím budou sledovat děje v pražské buňce i předáci ODS. Zdá se sice, že občanští demokraté mají v liberální Praze volební vítězství skoro jisté, nicméně Paroubkovo počínání v této věci bude mít velký celostátní dopad. Jestliže situaci zvládne diplomaticky a prosadí svého člověka, aniž by sáhl ke zbraním hromadného ničení, stoupne mu prestiž jak uvnitř strany, tak mimo ni. A naopak, pokud selže a pražští "autentičtí sociální demokraté" prosadí doktrinářské řešení oproti pragmatickému, bude to pro Paroubka znamenat ztrátu tváře.

Je těžké odhadnout, jak to dopadne. Čistě racionálně vzato by měli Pražané na Paroubkův koncept přistoupit. V minulosti však sociální demokraté - byť za jiných okolností a v jiné atmosféře - vykonali tolik udivujících činů sebevražedného charakteru, že překvapení v tomto smyslu nejsou vyloučena. Ovšem ta atmosféra strachu, která sákne ze sociálnědemokratického zákulisí, je znepokojivá. A opět - znepokojivá nejen ze stranického hlediska. Vyvolává ji člověk, který nemá vnitřní zábrany ke spojenectví s komunisty. Může se pak snadno stát, že ztratí i ty poslední zábrany, a co to bude znamenat pro atmosféru v zemi se jen těžko a s nechutí domýšlí.








 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.