Naposled nám podobnou nehoráznost sliboval Valtr Komárek (později narozeným: jedna z tváří Listopadu 89), že bude mít, než se nadějeme marku za korunu. Později narozeným: marka byla měna v Německu před zavedením eura, bylo to zhruba 20 korun za marku. Nebudu se zaplétat do převodů koruny, marky a eur, faktem je, že marka za korunu byla v roce 1990 sen. Zapomenutý. Už není marka, je euro a máme ho za zhruba pětadvacet. Když vzniklo, bylo jedno euro za dvě marky, takže na koruny by to bylo…

Nepočítejte to. Máme jiný námět k divení. Premiér Fiala oznámil obyvatelstvu, že budou mít mzdy jako v Německu nebo Rakousku, pokud… v příštích volbách bude mít koalice možnost dokončit započaté změny. To je zřejmě největší Fialova výstřednost od chvíle, kdy se nechal nafilmovat pro Tik Tok a vykročil na tuto čínskou síť.

Do toho se vkrádá nevyjasněný rozpočet se znepokojivými dírami. Například na větrníky a čínské soláry je vyčleněno 8,5 miliardy, ale podle propočtů to bude čtyřikrát tolik. To je skoro výše celkového schodku, kvůli jakému bývaly minulé vlády tahány na pranýř. On za to Fiala a jím vedená koalice takříkajíc nemůže, ale když už se s tím nedá nic dělat, bylo by dobře aspoň mlčet a nezesměšňovat se výroky o nejúspěšnější vládě dějin.

O úspěšnosti nechť se vyjádří dějiny a ne předsedové vlád, nota bene takové vlády, která má minimální podporu voličské obce.

Krom této groteskní vložky vzpomínka na 17. listopad byla milá, za hezkého počasí. Je třeba si vážit tohoto výročí. Znamenal konec koloniální podřízenosti. To, že i po pětatřiceti letech jsou směšné řeči pana Fialy o tom, jak se srovnáme s Rakouskem a Německem, není svědectví neschopnosti této vlády nebo všech minulých: je to svědectví toho, do jaké hlubiny nás režim srazil, že se z ní ani ve čtvrté dekádě nedokážeme vyhrabat. Pochmurné zadostiučinění můžeme mít jenom z toho, že si Němci i Rakušané zavádějí socialismus, tedy něco, o čem jsme si v devadesátkách mysleli, že se navždy zbavíme.