Z výjimek pravidlo
Na počátku své prezidentské dráhy byl rozhodnutý užít práva veta jenom ve zcela výjimečných případech. Dvě desítky výjimek už činí pravidlo. Počet zákonů odmítnutých Hradem roste. Znamená to, že se z prezidentského úřadu stává třetí až čtvrtá komora parlamentu - pokud budeme Ústavní soud, jak se to někdy říká, pokládat za třetí komoru?
Ve prospěch prezidenta vypovídají důvody, proč zákony vetuje. V tomto posledním případě vyjadřuje "nesouhlas se snahou téměř každou lidskou činnost podrobit státní regulaci". Podrobně a přesvědčivě pak dovozuje, že zákon o lyžařských vlecích nemá jiné opodstatnění, než právě v regulačních snahách státu. Prezident tu tedy funguje jako systémový regulátor, nikoli jako šťoura dolující ze srsti zákonů paragrafické blechy. V jeho neprospěch však svědčí statistika - jen dvakrát jeho veto uspělo. Z vážného státního aktu se proto stává jen výkřik, upozornění, slovo do diskuse poté, co byla uzavřena. Což asi bude napříště osud i dalších zamítnutí, dokud bude vnitřní přesvědčení hlavy státu v rozporu s většinovým názorem aktuálního parlamentu. Což dnes je, přinejmenším do voleb, názor socialisticko - komunistický.
