Na počátku své prezidentské dráhy byl rozhodnutý užít práva veta jenom ve zcela výjimečných případech. Dvě desítky výjimek už činí pravidlo. Počet zákonů odmítnutých Hradem roste. Znamená to, že se z prezidentského úřadu stává třetí až čtvrtá komora parlamentu - pokud budeme Ústavní soud, jak se to někdy říká, pokládat za třetí komoru?

Ve prospěch prezidenta vypovídají důvody, proč zákony vetuje. V tomto posledním případě vyjadřuje "nesouhlas se snahou téměř každou lidskou činnost podrobit státní regulaci". Podrobně a přesvědčivě pak dovozuje, že zákon o lyžařských vlecích nemá jiné opodstatnění, než právě v regulačních snahách státu. Prezident tu tedy funguje jako systémový regulátor, nikoli jako šťoura dolující ze srsti zákonů paragrafické blechy. V jeho neprospěch však svědčí statistika - jen dvakrát jeho veto uspělo. Z vážného státního aktu se proto stává jen výkřik, upozornění, slovo do diskuse poté, co byla uzavřena. Což asi bude napříště osud i dalších zamítnutí, dokud bude vnitřní přesvědčení hlavy státu v rozporu s většinovým názorem aktuálního parlamentu. Což dnes je, přinejmenším do voleb, názor socialisticko - komunistický.