Několik tisíc lidí přišlo před budovu České televize na pražských Kavčích horách protestovat proti chystaným změnám ve financování médií veřejné služby. To opravdu horké nás ale teprve čeká, až vládou schválený návrh zákona přijde do parlamentu. Po vzoru Hussajnovy „matky všech bitev“ nastane „matka všech obstrukcí“. Procesy schvalování zákonů se zastaví. O financování médií nakonec rozhodne Ústavní soud. Na to jsem mimořádně zvědavý. Kde soudci této nejvyšší soudní instituce najdou v ústavě odkaz na to, jak mají být veřejnoprávní média financována? Nicméně nepředbíhejme, tohle nás teprve čeká.

Jaký je současný stav?

Návrh předpokládá osekání rozpočtu ČT a ČRo o patnáct procent, spíš to bude dvacet. Ale i těch patnáct je hodně velká darda. Neférový je vládní argument, že jde o návrat před zavedením daně z mobilů: to bylo geniální rozhodnutí vlády Petra Fialy půl roku před volbami. Neférový je proto, že se poplatky patnáct let nezvyšovaly, takže obě instituce, jak ČT, tak ČRo, se musely vejít do rozpočtu uškrceným inflací a ta byla plus mínus třicetiprocentní. Protesty obou institucí jsou pochopitelné. Každý by křičel, kdyby mu skrouhli plat o pětinu. Jedinec i firma by se s tím museli popasovat. Soukromník (osoba i firma) by sebou musel mrskat, firma zvyklá na stálý příjem by křičela. Je to normální a přirozené.

Bohužel, ČT a ČRo nejsou jenom normální firmy s normálními firemními instinkty. Jsou vnímány v politických souvislostech. Jejich veřejnoprávnost jaksi automaticky předpokládá nestrannost. Bohužel, celý řetěz dílčích událostí (složení rad, daň z mobilů, aktuální vládní návrh) samočinně a nenávratně sune obě média do opozičního tábora a dělá z nich média demobloku.

Je to podobný proces, jakým je posouván prezident Petr Pavel do role „vůdce opozice“. Měl by být naprosto neutrální. Nešťastná tahanice kolem jedné pochybné politické figury ho pozvolna vytlačuje z neutrální pozice do politického tábora momentálně opozičního. Není to dobře ani pro něho, ani pro stát. Totéž platí o postavení České televize a Českého rozhlasu. Jak mají být neutrální, když jsou před vrátnicí transparenty varující před hnědou televizi?

Babišova politika „všichni dostanou přidáno a vaše poplatky převezme stát“ nese ovoce. Bohužel hodně shnilé už před tím, než je někdo otrhal. Přitom… ve druhém čtvrtletí jednadvacátého století rádio a televize opravdu už nejsou určující média pro formování veřejného mínění. Dokazuje to paradoxně sám Andrej Babiš: Má podporu dvakrát větší než jeho protivníci a žádnou veřejnoprávní televizi nebo rádio k tomu nepotřeboval.

Vidím jediný praktický efekt toho všeho, co se děje a bude dít: obě instituce budou osekány a zmrzačeny. Nejvíc to pocítí voliči Andreje Babiše. Starší generace lpí na své „telce“ rozhodně víc, než generace Zet.