Za přehnanou označil prezident Miloš Zeman čínskou reakci na komplikace ve vzájemných vztazích. Tak charakterizoval eskalaci napětí, jehož jsme v poslední době svědky. Těžké – a zbytečné – jsou pokusy určit, kdo je vinen. 

Do paměti se vryla arogance čínské strany při návštěvě čínského prezidenta v Praze, završená výlevy servility z české strany. Současný pražský primátor Hřib se pokouší tu hanbu smýt. Tím vším se odhalila podstata takzvaných vztahů. Servilita a lísání se naprosto a nijak neodrazily ve zlepšování obchodní bilance, v tomto smyslu nebyl pozitivní efekt prakticky žádný. Čínská reakce na gesta pražského primátora je velmocensky nadutá. Nic jiného se nedá čekat v době, kdy Evropa očividně zatahuje roletu a opouští poslední náznaky někdejšího globálního velmocenského postavení. Zatímco Evropa končí, jde Čína kupředu. Na tom nezmění nic ani Zeman svým lísáním, ani Hřib svými gesty.

Když si toto uvědomíme, jeví se vše v reálném světle. Zeman přece jenom nechce vypadat jako úplná marioneta, takže jednou pokárá Rusa za revanšistické proklamace, teď se jemně zamračí směrem k Pekingu, aby se neřeklo. Praktický dopad to nemá žádný. Praha nadále zůstává špatně vedenou metropolí, která není schopná řešit své elementární problémy. Nejhorší je doprava a bytová krize. Primátor Hřib raději řeší lidská práva v Číně, než aby stavěl rychlodráhu na letiště. Zato Číňané musí být nadšení, když pozorují klimatické šílenství v Evropě. Peskování Prahy je pro ně jen zábavné rozptýlení při postupu, jemuž nejsou žádní Hřibové nebo Petříčkové nebo Zemanové s to jakkoli čelit.