Základní pohled jsem se pokusil vyjádřit v článku zveřejněném zde na Psu bezprostředně poté, co se rozšířily zprávy, že na republikánském předvolebním mítinku ve městě Butleru v Pennsylvánii atentátník postřelil prezidentského kandidáta Donalda Trumpa, dalšího člověka zabil a dva další zranil, pak byl sám zastřelen odstřelovačem. Prezident Joe Biden okamžitě reagoval, zločin odsoudil a raněnému volebnímu soupeři popřál uzdravení. Trump byl zřejmě poraněn lehce, zasažen do ušního boltce. Po zásahu agentů tajné služby se vzchopil a shromážděným příznivcům pokynul odhodlaným gestem zaťatou pěstí. Tolik tedy základní fakta, zatím nebyla ničím podstatným doplněna. Svůj původní text tedy jen doplním a některé prvky rozvedu.

Událost vyvolala celosvětovou odezvu. Naši političtí předáci reagují lidsky a věcně, přinejmenším v první vlně. Nicméně už v prvních hodinách vidíme náznaky, jak se dá na této žhavé události ohřívat politická polívka. Jako kuriozita v tom vynikl Filip Turek, skokan eurovoleb, který hned přišel s tím, že liberální dobytci neuspěli a že zelení khmérové konají atentáty. Toto napsala tedy ta politická naděje, že stará dobrá ODS v ní povstala z popelu. Alexandr Vondra by si měl příště víc hlídat, kdo mu leze do auta, tím spíš, když jde o subaru. Zatím tedy jde o výstřelek, ale jak čas poplyne, bude tato tendence sílit. Dosavadní rozdělení společnosti, té americké i světové, výstřely neutlumí, to dá rozum. Posílí argumenty jedné i druhé strany a nemusím tu dávat návod jak na to, stačí podívat se na Twitter a inspirace se tu najde dost. Zaujala mě výzva, že je třeba volit, na jaké straně barikády kdo stojí. Proč mluvit o barikádě? Podstatná jsou fakta. Čin sám je neospravedlnitelný, je třeba ho objasnit, viníka bohužel už trestat nelze. Jde o zločin, kdežto burcování na barikády je hloupé zneužívání zločinu a hanba tomu, kdo na takové výzvy slyší a fouká do ohně v naději, že plameny sežehnou tu druhou stranu.

Policie střelce identifikovala. Motivace je neznámá. Je ale silně nepravděpodobné, že šlo o předem připravené důmyslné spiknutí, i když, vyloučit se nedá nic. Pokud ale šlo o izolované násilí ze strany magora, jak tomu bylo při atentátu na Roberta Fica, budeme svědky reakcí věcných a střízlivých, ale ovšem i hysterických, uměle vyhnaných k maximální emoci s cílem politického zisku. Což ostatně vidíme právě na Ficově příkladu. Slovenský premiér se neštítil hned zneužít i útoku na Trumpa ke štvaní vůči své opozici. Bohužel v jeho případu nejde o europoslance odsouzeného k bezvýznamnosti, jde o premiéra členského státu EU a NATO.

Hodně teď bude záležet na práci předvolebních týmů Bidena i Trumpa, jak událost uchopí. Mohou štvát i zklidňovat a mezi oběma krajnostmi je škála odstínů. Nelze předvídat, kudy se ten který tým vydá. Tady je dobré si všimnout, že Bidenův tým dal bezprostředně po činu najevo, že bude revidovat ladění další kampaně. Uvidíme, jak se to vyvine – z obou stran. Politicky vzato jde totiž o pseudoudálost. Je senzační, váže pozornost, ale s politikou nesouvisí – samozřejmě pokud se neukáže spiknutí v pozadí. Kdyby oba soupeři událost bagatelizovali a jeli dál dosavadní agendu, prospěli by své zemi i světu. Bohužel pro Trumpa je pokušení veliké. Jeho záběr se zkrvavenou tváří a pěstí vztyčenou je příliš atraktivní, aby byl opomenut. A blamáž levicových médií v čele zdiskreditované CNN je až neuvěřitelná – tato kdysi ikona zpravodajství oznámila, že Trump upadl na mítinku. Jakmile s tím začne Trumpův tým pracovat, média se budou bránit a už to pojede. Dobývání Kapitolu jsme tu už měli, můžeme se dočkat i horších výjevů.

Jistě běží intenzivní vyšetřování. Týká se jak činu samého, činu , motivu a všech okolností, ale také činnosti policie a bezpečnostních složek. Tajná služba – podle laického dojmu ze zveřejněného materiálu – se zachovala s profesionalitou, jakou od ní očekáváme. Zarážející jsou ale informace o tom, že muž s puškou byl spatřen na střeše celé minuty před střelbou. Pokud se to potvrdí, zřejmě nastane pro policii peklo, ale možná i pro tajnou službu. A zase, půjde o to, zda vše zůstane v rovině věcnosti anebo se to přehoupne do politického štvaní.

Na první eventualitu bych mnoho nesázel.