Miloš Vystrčil a všichni, kteří s ním jeli na Tchaj-wan, mohou zapomenout na to, že by chtěli navštívit Čínskou lidovou republiku. Pokud to jsou podnikatelé, v pevninské Číně nevydělají ani jüan.
Všichni v té 89členné delegaci s něčím takovým museli počítat. Kdo tahal lva za ocas, nemůže doufat, že ho za lvem vpustí do výběhu, aby se s ním nechali vyfotit.
Velké státy se tak chovají, i když to může vypadat směšně. Spojené státy taky mají svoje embarga na nezbedy podnikající s Kubou. A to nároky USA na Kubu mají podstatně menší opodstatnění, než nároky ČLR na Tchaj-wan. Komicky se nemusí chovat jen velké státy, i ty menší mají právo na malichernost. V Tel Avivu na letišti mi taky dělali nohy, když objevili na uchu mého kufru visačku Emirates Airlines, a nespokojili se s vysvětlením, že jsem s emirátama letěl ne do nějakých emirátů, ale do Japonska. Holt, měl jsem si dát bacha a visačku sundat.
Neplyne z toho vůbec nic.
Čína bude dál sílit, protože se chová racionálně, rozvíjí svoje kapacity a může jen škodolibě pozorovat, jak její konkurenti, hlavně USA a EU, sami sebe likvidují. Se Zeleným údělem bude mít Čína Evropu na lopatě, i kdyby se Miloš Vystrčil na Tchaj-wan odstěhoval. Spojeným státům nepomůže, ani když si do vedoucích funkcí korporací nařídí kvóty na jednonohé, slabomyslné a na Patagonce. Jen na výkonu a na výsledcích záleží. V tomto ohledu mají Číňané čím se chlubit a to jim dává prostor k trapnému malichernému chování. To jsou ty velmocenské paradoxy.
Dva Češi vyčůránci
Debatovali jsme s přítelem Jirkou Knéblem (server Woleschko.vz), jak bychom mohli přech*at Akademii, kdybychom byli američtí herci anebo režiséři a usilovali o Oscara.
Protože jsem prostoduchý a přímočarý, navrhl jsem, že bych si nechal vystavit vysvědčení, že jsem teplej. Jenom to že mi dělá starost, jestli ta Akademia tam nemá nějakého zkušebního komisaře, který by prakticky zkoumal, jestli nešvindluju.
Přítel Knebl měl chytřejší a, dá se říct, co do vych*anosti češtější řešení:
„Já jim řeknu, že patřím do kategorie Nevím!“
V tomto ohledu má Jiří Knebl Oscara v kapse. Teď ještě se stát americkým režisérem nebo hercem, ale při jeho bystrosti to nebude zas tak velký problém.