Výstava v pravý čas
Postupně si uvědomujeme, že naše historie nezačala v roce 1918 a že před tím jsme jen "tři sta let trpěli". S komunistickou minulostí se vyrovnáme, až budeme schopni se vyrovnat s minulostí rakouskou. Všem, kdo chtějí manipulovat českým národem, je pohodlné ho kreslit jako národ ulejváků a Švejků. Dělali to komunisté (jenom my jsme byli schopni třímat prapor) a stejné tendence se objevily i po roce 1989 a trvají dodnes (všichni hrbili hřbet a jen my jsme třímali prapor). Jenže skutečnost byla nekonečně složitější, než jak ji vykreslují momentální majitelé dějin.
Zpátky k Bišickému. Na jeho fotkách nejsou žádní Švejci. Jsou to vojáci 28. a 47. pěšího pluku, kteří zcela prostě bojovali na haličské a italské frontě, zabíjeli tam a umírali, jak už k tomu jsou vojáci nuceni. Všichni bez rozdílu si zaslouží naši vzpomínku a naši úctu. A naše "rakouská minulost", to nebyl jen "útlak versus úpění". To byl i veletok osudů, snah naplněných i zklamaných, desítky a sta let úsilí a to, že jsme dnes vyspělý evropský národ, za to vděčíme především příslušnosti do rakouské skupiny národů.
K pochopení tohoto prostinkého faktu bude třeba ještě mnoha času, a také mnoha takových činů, jako je výstava Bišického fotografií. Její hodnota je i v tom, že historii pojímá doslova objektivně, tedy objektivem, bez ideologického nánosu a jakékoli křeče - ať oslavující nebo zatracující. a jakékoli křeče - ať oslavující nebo zatracující.
