Sobotní pražské kravály vyvolaly dle očekávání námitky a vlnu podezření. Ona je ta fa a antifa vizuálně od sebe těžko rozeznatelná a chová se více méně stejně, takže role policistů na bitevní čáře je hodně nezáviděníhodná. Úsudek si těžko činit, když jsme tam nebyli a kdybychom byli, nebylo by to nic platné, protože je to mela na velkém prostoru a nikdo si nedokáže udělat úplný obrázek.

Závažné je obvinění ze strany rozhlasových reportérů, kterým policisté měli odmítnout ochranu. Ono, i kdyby se to stalo, jistě by se na tom podepsala šířící se vlna nenávisti vůči médiím veřejné služby, proti rozhlasu a televizi.

Směr, odkud vítr vane, je snadno vystopovatelný. Pochopitelně že každý druhý bloger si rád rejpne, jelikož on je takzvaně nezávislý (ve skutečnosti je závislý na kdejaké pitomosti, kterou mu někdo nasype do ucha). Lidé obecně vzato vůbec netuší, co to jsou zpravodajská média a co je to sběr informací, jakou práci a jaké finanční náklady to dá. Sám dělám nezávislé médium dvacet let – a vždycky jsem se bránil označení „zpravodajské médium“. Názory jsou názory a ty nikdy nejsou objektivní z podstaty věci samé. Objektivní nebo neobjektivním může být jen zpravodajství a to mohou veřejnosti zajistit jen tradiční média, ať soukromá nebo média veřejné služby. Je velmi nebezpečné, jak do veřejnosti prosákla otravná pára nedůvěry vůči nim.

Takže jestli některému policistovi popletl adrenalin hlavu a vyblil ze sebe slůvko, které pochytil někde v hospodě, je to politováníhodné. Ovšem co je velmi politováníhodné, je dvoutýdenní lhůta, kterou si orgánové dali na prošetření celé věci. Na čem sakra chtějí dva týdny bádat, když mají i videonahrávky?

A kdo vybádá, jak a kdo vykecal důvěrné informace z Bezpečnostní rady státu? Pak se totiž Bezpečnostní rada státu stává Nebezpečnostní radou státu. Sobotka předpokládá, že věc bude prošetřena. Já předpokládám, že prošetřena nebude nikdy.

Nicméně, zpátky k sobotním kraválům. Ještě dvě poznámky. Je pozoruhodné, že největší kravály – měřeno v porovnání se zahraničím – se odehrály v zemi, kde žádní běženci nejsou, to je ta první. A druhá, pokud posuzujeme počínání policie, pak by se mělo vzít v potaz, že se nikomu dohromady nic nestalo, že se střety rozplizly do postkrizového kecání. A když se nic nestane, to je známka, že si policie počíná správně, od toho ji máme. To je výsledek policejní práce.