29.3.2024 | Svátek má Taťána


Vyrovnání s minulostí

3.5.2007

Daleko hlubší je ale vyrovnání s minulostí vzdálenější. Jde o vyrovnání s dobou, kdy jsme pozbyli národní státnosti a svůj vývoj si po tři staletí prodělávali v rámci jiného státního celku. Třebaže od nabytí národní státnosti uplynulo bezmála devadesát let, hořkosti zůstaly, problémy se neřešily, dokonce se o nich nemluví. Navíc nové přibyly.

Česko - rakouské vztahy jsou zřejmě jediné komplikované vztahy, jež máme se sousedy. Komplikace se Slováky a Poláky nemáme fakticky žádné, na vztazích s Německem leží stín Benešových dekretů a vyhnání sudetských Němců, ovšem v oficiální vládní linii je zřetelně patrná upřímná a efektivní snaha o udržení přátelských vztahů. Zůstávají tedy už jen problémy s jižním sousedem. Zde občas přerůstá přirozená sousedská animozita do oficiální politiky - připomeňme jen ono rakouské referendum o podmínění vstupu České republiky do Unie odstavením Temelína, kdy tuto bezprecedentní podmínku schválil skoro milion Rakušanů. Těžko si představit, jakých rozměrů by dosáhlo temelínské téma v česko - rakouských vztazích, nebýt moderační role Unie. A už méně obtížně si dovedeme představit naši eventuální žádost u orgánů Unie, aby se zasadily o uvolnění blokované česko-rakouské hranice. Tyto svévolné akce, podporované rakouskými úřady, nemají na kontinentě obdoby. Nemohly by v takové šířce a tak dlouho pokračovat, kdyby v rakouském povědomí nebylo hluboce zakódóváno přesvědčení o české méněcennosti. Není se co divit, vždyť Rakušané zírali čtyřicet let přes drátěné ploty na hranicích na lány kopřiv a lebedy. To se pak snadno uvěří, že špičková jaderná elektrárna je "český šrot".

Současné rakouské obavy z otevření hranice, podporované drobnými příhraničními incidenty, jsou jen reprízou situace z roku 2002. Odpovědní lidé v obou státech by si v těchto chvílích měli uvědomit, že se vyrovnání s minulostí týká jedněch i druhých. Také u nás by tato reflexe měla začít tak, že bychom si měli uvědomit, za co všechno civilizačně vděčíme třistaletému pobytu v rakouské monarchii a že civilizační úrovni zde nabyté do značné míry vděčíme za současnou dynamiku našeho rozvoje. Naopak, jak Rakušané zhodnotí český a moravský přínos i k jejich současnému blahobytu, to je zase jen a jen na nich a na jejich vyrovnání s minulostí. Jedno je ale jisté - napětí a výčitky nepomáhají ani jedné, ani druhé straně.

Gross a radar
Bývalý premiér a předseda sociální demokracie Stanislav Gross veřejně podpořil umístění americké radarové stanice jako součásti protiraketového systému v České republice. Může si to dovolit. Už nikdy, přinejmenším ne v dohledné době, se nemusí tetelit o to, zdali bude znovuzvolen do funkce. Současný předseda strany Jiří Paroubek je na tom jinak. Ten se veřejného mínění bojí a místo aby statečně vlezl do studené vody a šel proti proudu a vysvětloval lidem, proti jakému nebezpečí můžeme už v blízké budoucnosti stát, zbaběle plyne po proudu pohodlného pacifismu. Státnického na tom není nic, je to jenom podlé. Tak podlé, jak jsme u našich politiků zvyklí.