Letošní říjnová metalizace se na Hradě obešla bez většího vzrušení. Předcházela obvyklá strkanice typu pozvali – nepozvali, a pudu – nepudu a když se pak premiér Petr Fiala rozhodl že půjde, pokračovalo to má jít – nemá jít. Trochu pepře Petr Fiala připepřil výrokem, že u některých metálů měl těžkou ruku než podepsal, na což samozřejmě následuje otázka, proč jsi tedy podepsal? Kde měl těžkou ruku nevíme, co tyto řádky píšu ve výčtu oceněných nejsou tak očividné šílenosti, jako byl Bílý lev pro Jiřinu Bohdalovou. Miloš Zeman zklamal ty, kdo se těšili, koho zase urazí. Pravda, zbytečně poplival bratry Mašíny, otce jim dekoroval, ale jim vytkl podříznutého a zastřeleného. On by to na jejich místě udělal jinak.

Nemenší pozornost na sebe přitáhla demonstrace na Václavském náměstí. I tenkrát byla anoncována poklidná revoluce a až se majitelé transparentních účtů dohodnou, možná sestaví z odborníků vládu, kterou jim instaluje, jak zamýšlejí, Miloš Zeman. K tomuto bizáru se tentokrát připojil i Jiří Paroubek. Refrén opakovaný v projevech – že u nás není demokracie a je potlačena svoboda slova, přičemž tento tyátr přenášela (minule taky) ČTK v přímém přenosu, jakož i další zpravodajské servery.

Za rozruch se ale přičinilo ministerstvo vnitra. Na svoji kachlíkárnu v Praze na Letné vyvěsilo českou a ukrajinskou vlajku a mezi ně vložilo zobrazení mrtvého Putina v plastovém pytli. Rozumný komentář (zaslechnutý): Kdyby to viselo v Holešovicích na avantgardní umělecké galerii DOX, bylo by to v pořádku. S tím nemohu než souhlasit. Zemanovi vyčítáme, že si Hrad urval pro sebe na hraní, totéž by se teď mohlo říci Rakušanovi. Nebo je snad usmrcení Vladimíra Putina cílem politiky České republiky, a ministerstvo vnitra je pověřeno realizací? Možná jo a nebyl bych proti, ale musí se to věšet na barák?