Izrael s americkou podporou udeřil na Írán. Soudě z aktuálního zpravodajství, tentokrát nejde o „chirurgicky přesný úder‟, ale regulérní válečný akt s politickým cílem. Podle všeho je to pokus svrhnout islamistickou diktaturu, jeden z nejhorších režimů na světě. To je podstatě vše co je obecně známé v sobotu v 18 hodin, kdy píši tyto řádky.

Píši je proto, že si myslím, že pravidelní čtenáři Politického cirkusu Neviditelného psa budou trochu zvědaví na to, co si o tom Aston myslí.

Základní fakta jsem shrnul do úvodního odstavce. Jednou větou, je to válka s cílem svrhnout režim ajatolláhů. Buď se to povede nebo nepovede. Pokud se to povede, bude to skvělý výsledek. Pokud ne, výsledek bude špatný.

Ta pozitivní varianta je jenom jedna. Pokud nastane, světu se uleví. Prestiž Izraele a USA zásadně stoupne a Netanjahu a Trump budou triumfovat. Zároveň to oslabí spojence Íránu, především Rusko. Celý svět uvidí, že Rusko není schopné hnout pro své partnery prstem, nejdřív v Sýrii, pak v Íránu.

Zatímco úspěšná varianta je jen jedna, neúspěšných se nabízí široká paleta. Vleklý konflikt. Občanská válka v Íránu. Nekonečná „mírová jednání‟. Je možné načrtnout půl tuctu dalších námětů pro scénáře. Všechny povedou k oslabení Izraele a USA a jejich předáků.

Jsme součást Západu, těšíme se životu ve svobodném prosperujícím světě. Jen pošetilec by si přál neúspěch.

Plyne z toho, že jde o situaci „hop nebo trop‟. Chci věřit, že pánové vědí, do čeho se pouštějí. Obavy mám značné, protože akce takového rozsahu může mít nekontrolovatelné důsledky a to je vždycky nebezpečné. Mám starosti a modlím se, aby teroristický režim v Íránu byl poražen. Pevnou víru v úspěch nemám, nevidím k ní důvody. Zkušenosti z Afghánistánu, Iráku, Libye jsou špatné. Kéž by to tentokrát pro změnu dopadlo dobře.

Rozčilení, výzvy, stanoviska prší ze všech stran. Reakce našich politických předáků jsou vesměs rozumné a střízlivé. Výzvy k „mírovému řešení‟ jsou ovšem plané řeči. Čert vyletěl z pytle a žádný Ivan Bartoš ho zpátky nedostane, už proto, že se jím nenechá digitalizovat.

Na každém válečném ohni se ohřívají hrnce s polévkou. Ano, paralela s válkou na Ukrajině se nabízí a dezo scéna toho využije. Ano, „je to něco jiného‟, protože každá válka je jiná. Základní princip – ozbrojený vpád na území suverénního státu – je ale v obou případech totožný. Je marné obhajovat útok na Írán z „morálního hlediska‟. Spíš doporučuji ubrat moralismu vzhledem k ukrajinské válce. Podporujme dál Ukrajinu, protože je to v našem životním zájmu a pokud prohraje, šeredně na to všichni doplatíme. Všichni, včetně chcimírů. Když se „hop nebo trop‟ Izraelcům a Američanům nepovede, následky taky poneseme, ať se nám to nelíbí. Vypněme tedy „morální majáky‟ a o to usilovněji podporujme Ukrajinu, protože to potřebuje a je to v našem zájmu.

Izrael a USA naši pomoc nepotřebují. Ale v budoucnu? Kdo ví. Pak nesmíme váhat a obrazně řečeno – balit polní.

Co říct závěrem?

Zhasněme morální majáky, realita je bez nich lépe vidět: svět byl nebezpečný i před dnešní sobotou, teď je ještě nebezpečnější. Přestaňme napravovat svět, protože voda stoupá a máme ji zrovna po okraj bot. Vzpamatovat se musí národní státy a ve shodě a spolupráci obnovovat hospodářský výkon a souběžně posilovat obranu. Ukrajina a teď Írán jsou pro svobodný svět budíček. Kéž by nás probudil.

To by byl nejlepší výsledek války, která dnes začala.