Hamáčkova sociální demokracie si zvyká na roli otloukánka, kterou je zřejmě odhodlána hrát až do úplného zničení. Putování Miroslava Pocheho do Lán, kde měl vysvětlit své postoje a získat poté absolutorium k výkonu funkce ministra zahraničních věcí, skončilo tak potupným výpraskem, jaký v naší politice nepamatujeme. 

Sama dikce tiskové zprávy vydané Hradem je ohromující. Není to už jenom nějaký tweet od bývalého redaktora komunistických Haló novin Ovčáčka ve stylu „my mu tu funkci NIKDY nedáme“. Hrad oznámil, že v protiimigrační a protikorupční vládě nemůže usednout stoupenec migrace a člověk namočený do korupční kauzy. Formulace jasně nese Zemanův rukopis, na takový bonmot by se Ovčáček nikdy nezmotal. To už není facka jenom nějakému Pochemu, jehož jméno znalo před měsícem jen málo velmi bedlivých pozorovatelů politické scény. Je to Zemanova facka i do tváře Jana Hamáčka, který Pocheho do nominace vládní sestavy zařadil. Pokud jde o tu korupci, pak asi každého napadne, jak je zajímavé, že se Hrad nestará o bezúhonnost Andreje Babiše: ať tak či onak, Babiš je dokonce trestně stíhaný (a mysleme si o tom cokoli), kdežto Poche nikoli.

Hamáček sliboval plán B. Pokud ale plán B spočívá v tom, že to Hamáček holt za toho vykopnutého Pocheho vezme sám a že se bude ptát, proč Andrej Babiš nominuje do postu ministra spravedlnosti nekompetentní osobu, která mu fandí v jeho při kolem Čapího hnízda, pak ano, pokud je toto plán B, tak soudný volič sociální demokracie by měl sáhnout po plánu C, tedy volit kohokoli jiného, jen ne tuto tragickou sestavu.

O to tady jde, co tomu řekne volič. Voličská podpora je jediné objektivní kritérium, na kterém záleží. Pokud bude jako odezva na poslední vývoj následovat příliv preferencí, pak ano, pak bude třeba konstatovat, že voliči Hamáčkovy sociální demokracie jsou lidé zvláštního ražení.