Nemá smysl mudrovat o tom, kdo to vymyslel a kdo má větší zásluhu a kdo co a jak, v aktuální chvíli situace v Sýrii vypadá tak, že Asadův režim prohlašuje, že je ochoten svěřit chemické zbraně pod mezinárodní kontrolu. Pokud neskončí u slov a pokud k tomu dojde, plyne z toho mnoho pozitivních momentů, zde jsou některé z nich.

Především pomine akutní nebezpečí amerického ozbrojeného angažmá vyvolaného emocemi, bez strategické vize konkrétních důsledků takového kroku, kdy hlavním motivem je cosi, co nepatří ani do politiky ani do strategie, totiž trest. Pokud by rakety vyletěly, hrozilo nebezpečí nepředvidatelného nekontrolovaného vývoje bez vize jasného cíle.

Pokud dojde k tomu, k čemu se, zdá se, schyluje, nebezpečné chemické zbraně budou staženy z arzenálů syrské armády. Těch je, zveřejněno, řádově padesát. Budou někde pod mezinárodní kontrolou, jistě mimo území Sýrie. Tím pádem nebudou moci nadále fungovat jako zbraně. Může se stát, že v dalším konfliktu budou chemické zbraně znovu použity. Pak nastane velké bádání nad tím, kdo je původce zločinu a kdo překročil červenou čáru.

Pokud k tomuto řešení dojde, vyžaduje to mezinárodní shodu rozhodujících mocností, především Ruska a Spojených států, ale samozřejmě i dalších hráčů, angažovaný je Írán, Čína a Turecko. Tito všichni by převzali nejen roli držitelů klíčů od skladu syrských chemických zbraní. V politice i ve válce se chodí buď dopředu nebo dozadu a jakmile by tento krok k mezinárodní garanci nad čímkoli byl učiněn, vznikla by platforma k jednání o krocích dalších, k mírovému vyřešení občanské války.

Ta nemůže mít vítěze ani poraženého. Chytili Husajna a pověsili, tam to bylo jasné. Vylovili Kaddáfího z kanálu a zlynčovali, tam to bylo taky jasné. Tady by šlo čistě o dohodu. Mezinárodní záruky jakékoli další dohody mezi znepřátelenými stranami by byly nezbytné a tento krok by k nim vytvořil dobrou startovací platformu.

Teď jde o to, aby si nějaký hrdina nechtěl vyleštit ego a nezmáčkl červený knoflík.