Na přetřes v parlamentu znovu přijde prodloužení nouzového stavu. Tento stav, jak čtu v tisku, umožní například rychleji naplňovat kapacity zásobníků plynu a zajišťovat nouzové ubytování pro uprchlíky před válkou. Na to se mi chce zvolat: proč, u všech p*delí rohatých, potřebujeme nouzový stav, abychom rychle naplňovali zásobníky plynu a zajišťovali ubytování pro lidi v nouzi?

Nebudu se tvářit, že nevím, o co jde. Nouzový stav vláda vyhlašuje v kritických chvílích, je vymezen ústavním zákonem a dovoluje jí jinak nepřípustné zásahy, například proti nedotknutelnosti osoby a obydlí (při povodni vás evakuují, i kdybyste se přivázali ke komínu), nedovoluje za specifických okolností vyhlásit stávku apod. Nicméně už během nouzového stavu vyhlašovaného během pandemie ve svých důsledcích toto opatření umožnilo například rychle a operativně nakupovat zdravotnický materiál. To znamená, že normální nenouzový stav nutí státní orgány nakupovat pomalu a neoperativně. Pomalu naplňovat zásobníky. Babrat se s ubytováním. Proto opět zvolám, u všech p*delí rohatých, proč jsme dospěli do takového stavu, že stát je ochoten lopatou rozhazovat peníze, ale podmiňuje to takovou byrokratickou buzerací, že se lidi raději na jeho prachy vybodnou, než aby se vydali na Kalvárii lejster a razítek? Proč pod náporem byrokracie stagnuje výstavba bytů – a když už se dospělo k novému zákonu který by ve výsledku stavební řízení zjednodušil,po změně vlády je novela ve stavu volného pádu, protože ta buzerace zřejmě někomu vyhovuje?

Vím, že je to neproduktivní nářek. U nás to tak je bez ohledu na momentální sestavení vládního týmu. A vždycky to tak bude.