Opravdu přiostřuje. Islámský stát už podřezává svoje oběti na jatkách a pořizuje o tom filmové záběry a lucemburský ministr zahraničí Jean Asselborn vyhazuje Maďarsko z unie. Islámský stát není stát, je to ideově motivovaná gangsterská organizace. Lucemburské velkovévodství také není stát, je to institucionalizovaný daňový podvod krytý vnějšími atributy státu.

Daeš vykonává teror brachiální, Lucembursko finanční. Od ministra Asselborna je to opravdu velkoryse státnický počin, takto vystoupit v předvečer summitu unie. Na něm se má řešit, co s unií dál, když dosavadní unijní politika vedla k odchodu Velké Británie, státu s pětašedesáti miliony obyvatel, s nejsilnější armádou kontinentu a po Německu druhé nejsilnější ekonomiky Evropy. Na to měl následovat pokorný odchod předáků, kteří to zavinili. Nestalo se tak. Viníci na svých místech sedí dál a řeční. Místo odchodu dokonce jejich arogance vzrostla. Pan Asselborn je toho důkazem.

Měl by zpytovat, kdo vlastně je víc Evropa. Je to Lucembursko, státní kuriozita trpěná jen proto, že skrze její bankovní ústavy tečou nekontrolovatelné penězovody, anebo je to Maďarsko, země s hlubokými historickými kořeny, ještě před sto lety součást velmoci, provinilá tím – v očích pana Asselborna –, že navazuje na historickou úlohu obrany Evropy vůči východnímu tlaku?

Opravdu se panu Asselbornovi podařilo přilít olej do ohně. Je to skoro patnáct let, kdy tehdejší francouzský prezident Chirac přisoudil – tehdy – východoevropským aplikantům o vstup do unie právo mlčet. No a vida, východoevropské státy nemlčí, východoevropské státy dávají tón společné unijní politice, kterou unie postupně přebírá. Už se nemluví o kvótách, už je na pořadu dne ochrana Schengenu. Těm důvtipnějším už je jasné, že to bez plotů nepůjde, a že i na ozbrojené síly dojde.

Zato panu Asselbornovi se zdá, že stále ještě plujeme na nějakém duhovém obláčku a z něho volá – vyhoďte je.

Bude to zajímavý summit.