Vyhlídka do příštího roku

Medvěd ještě běhá po lese, ale už tu jsou dva zájemci o jeho kožich. Medvědem je v tomto příměru míněn Andrej Babiš, coby ztělesnění hnutí ANO. Není pochyb o jeho vážných potížích. 

Preference klesají, propadla se komunistická strana, ta uvažuje o stažení své podpory ještě před volbami. Sociální demokraté se doposud drží kožichu, ale také není jisté, že přeskočí pětiprocentní laťku.

Integrace opozice zatím probíhá jinak, než byly původní představy. Mezi Piráty a STAN probíhají vážně míněné námluvy. ODS, Topka a lidovci si zatím – jejich předáci – připili půllitrem piva.

Pokud jde o dvojici Pirátů a STAN, tam už se mluví o společné kandidátce, což znamená kvórum deseti procent. Je to riziko, ale na druhou stranu d´Hondtova metoda vyhodnocování výsledků voleb preferuje větší formace, takže v ideálním případě by na tom oba partneři vydělali. Ve chvílích, kdy jsou v opojení, spřádají sny o čtyřicetiprocentním společném výsledku. Nicméně dvacet procent vypadá reálně s tím, že obě strany se vzájemně nekanibalizují a jedna i druhá mají co nabídnout do společného podniku, něco, co ten druhý nemá.

Trojkoalice je zatím v hustších mlhách. Tady by šlo o patnáct procent. To by nemuselo být tak na závadu, jako spíš to, že TOP 09 vyluxovala jak ODS, tak lidovce a vzájemné nevraživosti jsou zde velké. Dále je tu dosti silná dělicí linie s ohledem na vztah k EU. Topka je eurohujerská, ODS eurorealistická. Teď se o tom nemluví, ale život jde dál a evropská karta bude i nadále na stole.

Dokonce dvě karty: jedna je Zelený úděl, tvrdě dopadající na státy vytvářející hodnoty v průmyslu a nikoli ve „službách“ (viděli jste někdy nějaký výrobek Made in Luxembourg?), a ta druhá je problém s migranty. Jakmile se s nimi začne hrát a opadnou vášně kolem covidu, může se hrát úplně jiný mariáš s výsledky nevypočitatelnými.

K nedělní pražské demonstraci

Do tohoto vydání zařazujeme jako dokument vyjádření Občanského spolku HON podepsané Ivanem Sochorem. Vyplývá z něho názor, že odpovědný za nedělní masakr je ministr vnitra Jan Hamáček. Je to ukázka toho, o čem jsem psal ve včerejším úvodníku. Aktivistické spolky skutečně fungují podle stejných manuálů. Sochorův HON si může podat ruce s Ya Basta před dvaceti lety. Demonstrace byla pokojná, kameny házeli pokojní občané navedení policejními provokatéry, ta příručka Jak býti radikálem (skutečně takové existují) podává přesné návody, jak prosadit zvůli proti pořádku a ještě se u toho tvářit jako bojovník za svobodu.

Kdo věřil, že nedělní demonstrace v Praze bude pokojná – poté, co se stalo v sobotu v Bratislavě -, je naprostý idiot. No a idioty se z nás snaží dělat Ivan Sochor svými bláboly o policejních provokatérech.

**************************************************************************************************** 

Nový sci-fi román Ondřeje Neffa nazvaný Barbora a zlatý robot je tentokrát určen starším dětem, ale i dospělým, kteří ještě nezapomněli na romantiku čtení dobrodružných příběhů někde na větvi v koruně stromu.
Sledujeme v něm partu dětí, které se narodily po nouzovém přistání výzkumné kosmické lodi na planetě Botera. Jsou doma ve světě, který jejich rodičům připadá cizí a nepřátelský. Jsou tu chodící stromy a žijí tu bytosti se schopnostmi přesahujícími běžné chápání.
Barbora a její kamarádka, boteranská dívenka Pavučinka, postupně odhalují to, co rodiče tajili. Proč se najednou objevil Zlatý robot a jaký je jeho úkol? Proč vlastně kosmická loď musela na planetě přistát? Jaká byla role admirála Harolda, jejího velitele? Při pátrání po kořenu záhad vás povedou ilustrace mistra comicsového vyprávění Karla Jerieho, díky němuž se podařilo vydat skutečný knižní klenot.

Dopřejte ho svým dětem pod stromeček, je k dostání ve všech knihkupectvích i na webu Albatros Media.