Ministerstvo obrany zveřejnilo elaborát zabývající se výhledy bezpečnostní situace Česka a celé EU do roku 2030. Předpokládá, že by se naše výdaje na obranu měly zvýšit podle koaliční dohody na 1,4 procenta HDP. Rusko vydává na zbrojení 9 procent HDP, to jen na ilustraci teze z materiálu o rostoucí agresivitě regionálních mocností.

Je dobře, že se takový materiál připravil. Zdá se, že armáda překonala dlouhé období nekoncepčnosti, kdy byla ponechána sama sobě a hlavně byla ponechána moci vojenských papalášů, kteří brzdili veškeré snahy o reformy.

Z materiálu je patrná silná vazba na spojence v NATO a Evropské unii. To je zásadně důležitý základ. Zřetelně je důležitější vazba na NATO, přičemž je principiálně důležité angažmá Spojených států. Obranná schopnost Evropské unie je mírně řečeno nepatrná, pokud vůbec nějaká. Prokázalo se to od samého začátku ukrajinské krize, kdy Unie nebyla schopná žádné zřetelnější iniciativy v žádném směru, ať už vůči Rusku nebo novému režimu v Kyjevě, který arogantně odmítl dohody o politickém řešení. V současnosti je Unie vystavena tlaku imigrační vlny. Ta s sebou nese bezpečnostní rizika, především riziko infiltrace teroristických skupin, které navážou politické spojení s muslimskými soukmenovci v Evropě už usazenými, mnohdy v druhé či třetí generaci. Z materiálu je patrné, že se neztrácí ze zřetele ani národní zájem.

Pokud jde o hrozby, ta, která je zřejmě aktuální, je rázu spíše politického. Novodobé stěhování národů vyvolá nepředvídatelné odezvy. Soudržnost a schopnost solidarity budou vystaveny těžkým zkouškám. Pokud jde o výhled obranné doktríny do roku 2030, pak jen jedno je zcela jisté: bude upřesňována, možná dřív, než se nadějeme.