Pan Hanák dospěl ke svému objevu za pomoci poněkud krkolomného výpočtu a jednoho průzkumu veřejného mínění. Ve svém článku nazvaném Pitomá otázka srovnává úctu politiků k nikým nevoleným ratingovým agenturám s našimi demokratickými volbami a dochází k výzvě, abychom z voleb nedělali fetiš. Tím se vypořádává s problémem, že odborářské papaláše nikdo nevolil, a přesto se můžou chovat jako parlamentní strana. Poté následuje odstavec, který stojí za to odcitovat celý:

Ke sněmovním volbám (o účasti na volbách senátních raději pomlčet) chodí zhruba šedesát procent voličů. To znamená, že přibližně čtyřicet procent občanů je bez politického zastoupení. Když k tomu připočteme i hlasy odevzdané pro strany neúspěšné, nezastoupených je už skoro polovina. Odečteme-li navíc hlasy opozice, jak velkou část občanů Nečasova vláda zastupuje? Trochu více než těch 12 procent, které jí dnes projevují důvěru? A přesto si dělá nárok zastupovat všechny občany.

Pan Hanák si samozřejmě neklade otázku, kolik z těch údajných pěti set tisíc odborářů souhlasí s politikou České strany sociálně demokratické a její převodové páky, našich odborů, a kolik z nich podporuje nátlakové akce organizované odborářskými bossy. Ani průzkum veřejného mínění, který tvrdí, že Nečasovu vládu podporuje pouhých 12 % občanů, není žádný důkaz, neboť je prováděn na vzorku zahrnujícím nejen zaměstnané, ale i důchodce, matky v domácnosti či vysokoškoláky.

Navzdory těmto faktům dochází novinář k logice zcela odporujícímu závěru:

Bylo by tedy fér přiznat odborům právo zastupovat zájmy i odborově neorganizovaných zaměstnanců.

To už je ale i na levicový deník velmi odvážný výrok. Pan Hanák se zcela rozchází s demokratickými principy našeho státu a popírá dokonce Ústavu České republiky. Tohle už je jasně bolševické vnímání uspořádání společnosti, a tak není divu, že pisateli těchto řádků vytanuly na mysli slova z jedné komunistické písničky:

Hali hola, od lodi k lodi
od fabriky k fabrice jdem,
a s dělníky ruku v ruce
prapory revoluce
po celé zemi rozvinem.

Pan Hanák by udělal nejlépe, kdyby se rozběhl do ulice Politických vězňů. V Ústředním výboru KSČM jej uvítají s otevřenou náručí a problém nebude ani se změnou zaměstnání - místo redaktora v deníku Haló noviny je pro něj jako stvořené.