Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Musím se usmát nad Astonovým tvrzením, že "skončila doba založená na dohodách a řádu". Tato doba už definitivně skončila v době, kdy NATO půl roku bombardovalo Srbsko a když USA ukradly Kosovo, aby tam vybudovaly největší pozemní základnu v Evropě. Tam přestalo platit mezinárodní právo a bylo nastoleno právo silnějšího. Každý má dnes tolik moci a prostoru, kolik si dokáže urvat. USA napadly Venezuelu a unesly prezidenta s manželkou po dlouhodobém vyhlašování sankcí, vyhrožování a blokádě. Ne kvůli obchodu s drogami nebo dokonce kvůlu obraně demokracie. Ale kvůli tomu, že se jim na jejich latinskoamerický dvorek ohrazený Monreovou doktrínou cpe Čína, která tam mohutně investuje a obchoduje. Doktrína o omezené suverenitě v praxi. Stejná situace je v současnosti v Bruselském sojuzu, jehož ústředí vládne pomocí biče sankcí a cukru dotací. Odpor proti Turkovi a Okamurovi, útoky na Motoristy a SPD jsou součástí taktiky opozice, která projela volby, jak rozložit nebo eliminovat vládnoucí koalici. Opozice, která se opírá o kyperská a veřejnoprávní média, o parazitické neziskovky, dotační pražskou kulturní frontu a která zahrnuje i Tatíčka Odpracovatele, ve svém zoufalství dokáže používat výrazy jako "japonský rasistický šovinista v ruských službách". Což jsou výrazy hodné listu Der Stürmer.

Průměrný měsíční plat ve Venezuele činí 550 Kč. Potraviny jsou tam dražší než u nás: 1 kg chleba 80 Kč, litr mléka 40 Kč, 1 kg brambor 35 Kč, atd. Inflace v roce 2018 byla 130 000 %, po devalvaci v dubnu 172 %, nyní jen 48 %. Nezaměstnanost cca 30 %. Kvůli chudobě uprchlo ze země 8 milonů lidí. Maduro při mimosoudních popravách zabil 20 tisíc lidí.

Přesto, že má Venezuela největší zásoby ropy na světě, patří mezi nejchudší země. Je důvod k oslavám, že Maduro padl.

USA snad jasně deklarují, že americký kontinent je jejich hřiště. Teď si k tomu ještě přidávají Grónsko. Kam se na něco takového hrabe Rusko nebo Čína - ty chtějí klid jen ve svém sousedství.

Rusko chce klid a proto se obklopuje hřbitovy, protože tam je klid? Zajímavá téze.

"USA nechtějí žádné venezuelské území a venezuelské státní zřízení jim bude lhostejné, pokud přestane produkovat omamné jedy..." Svatá prostoto.

Navíc pár řádků po "Uvidíme, k čemu to povede. K poklesu produkce drog určitě ne."

Tak nám pan americký prezident předvedl, jak se vyváží demokracie v zájmu USA. Venezuela má zásoby ropy větší než Saudká Arábie a navíc je podstatně blíž. Drogy jsou samozřejmě jen záminkou pro hloupoučké. Kolumbie je jen o kousek vedle a produkuje většinu drog, které proudí do USA. Tam se žádné údery konat nebudou. Proč taky, když tam není ropa?

Spojené státy předvedly akt sprostého mezinárodního banditismu a natěšený Trump již oznámil, že se na těžbě ropy budou podílet americké ropné společnosti. Zisky shrábnou Amíci a Venezuelané za to oplátkou dostanou svobodu. Pokud ovšem budou hodní, nebudou se bránit a tu ropu prostě přenechají Amíkům.

Západu v čele s USA se nepodařilo skrze ukrajinský konflikt vysílit a rozvrátit Rusko. Naopak se ukázalo, že je to moc houževnaté a nestravitelné sousto. Tak se Trump snaží s Putinem dohodnout a obchodovat, načež přiměl Zelenského podepsat přednostní těžební práva pro USA na ukrajinské nerostné bohatství. Ale to Aston nevidí a nevidí a odmítá vidět... a je to marné, je to marné...

Trump venezuelskou ropu nepotřebuje.

/ani pro sebe

Kdy konečně pánové Lipavský, Fiala, Vystrčil a spol pochopí, že jsou úplně mimo ?

Tipuji: nikdy. To oni nikdy ani nemohou pochopit. Takže je těžké to od nich očekávat či chtít.

Rasistický? Co je rasistického na odporu k islámu? Šovinista? Co je sovinistickeho na tom, co Okamura říká? Okamura ve svém projevu pojmenoval realitu. A čím víc a dele budete podporovat Ukrajinu místo okamžitě kapitulace, tím blíž bude Rusko k našim hranicím. Teď se ještě může zastavit na Dněpru. Alespoň zvonku to tak naozaj vyzera.

Ano, iba to vyzerá.

nechtějí venezuelské území, jim stačí ropa a ostatní nerostné suroviny. to je podstatný rozdíl. kdyby tam byl jen prales, tak po nějakých drogách a nelegitimnosti režimu neštěkne pes, ani ten neviditelný.

Bolševik tvrdil, že USA vykonaly spravedlnost nad iráckým řezníkem Saddámem Husajnem (přes milion obětí irácko-íránské války, genocida 180 000 Kurdů při operaci al-Anfal), jen aby získaly iráckou ropu. Nejvíce ropy tam těží Čína (PetroChina, CNOOC a Sinopec). Tak, jako čeští Putinovci donedávna plakali nad řezníkem Husajnem, tak nyní pláčou nad Madurem.

Ne Astone. Rusové neobnovují impérium. Rusové se zajišťují proti tomu, aby jim Američané nemohli udělat to co Venezuele nebo Srbsku.

Tomu ještě někdo věří? Vždyť sám Putin jasně ukázal, na jaké údajně historicky ruské oblasti si činí právo a chce je získat zpět.

Rusové někoho unesli? Prostě přestali mít trpělivost s banderovským vražděním etnických Rusů od 2014- 2022. A Západ pokynem Johnsona poslal Ukrajinu do války.

Navíc se jim nelíbila představa americké (pardon NATO) základny na Krymu,

Autor trefně popisuje chaos, ale míjí odpovědnost Západu za jeho vznik. Nejde o to, že by se „svět zbláznil“ – jde o to, že Západ si tuto situaci systematicky připravoval sám.

Posledních zhruba 35 let Západ kultivuje pojetí mezinárodního práva nikoli jako sdíleného rámce, ale jako projekce vlastní vůle, závazné pro ostatní bez ohledu na jejich názor. Pravidla jsou prezentována jako univerzální, ale jejich obsah i výklad zůstávají jednostranné. Tím se právo proměnilo z nástroje omezení moci v nástroj její legitimace.

Tento posun nezačal náhodou. Klíčovým zlomem byl útok NATO na Srbsko v roce 1999 – bez mandátu OSN, ale s morálním odůvodněním. Právě tehdy se otevřeně ukázalo, že procedura je druhořadá, pokud má Západ pocit „správného cíle“. Následovalo rozšiřování NATO, systematická marginalizace Ruska a dlouhodobé odmítání samotné myšlenky jakéhokoliv skutečně sdíleného bezpečnostního a politického rámce.

V tomto kontextu útok na Venezuelu nepředstavuje žádnou anomálii. Je to logické pokračování stejného způsobu myšlení: kdo má sílu, má právo rozhodovat; pravidla platí pro ostatní, ne pro toho, kdo je stanovuje. Rozdíl mezi „koalicí ochotných“ a politikou USA je v rétorice, nikoli v principu. V obou případech jde o vyhrazování si práva diktovat pravidla ostatním bez jakékoliv ochoty kompromisu.

Proto dnešní stav – kdy „je dovoleno všechno“ – není selháním abstraktního řádu, ale důsledkem dlouhodobé praxe. Svět si nevzal precedenty ze vzduchu; byly mu opakovaně předvedeny. Jakmile se jednou připustí, že legitimita plyne z moci a správného úmyslu, nikoli ze sdíleného mechanismu rozhodování, nelze se divit, že tuto logiku převezmou i ostatní.

Pokud Západ po tři dekády tvrdil, že pravidla může určovat jednostranně, nemá dnes nárok být překvapen, že se svět začal chovat přesně podle této lekce.

Právo se stalo zástěrkou pro prosazování zájmů silných a surových. Pod pláštíkem "prosazování práva" lze leccos. Takže "právo" se zvrtlo v pravý protiklad.