Je to příběh smutný i komický - návrat Jiřího Paroubka do sociální demokracie. Možná, že by se odehrával v jiném tónu, kdyby Paroubek tiše podal přihlášku v Cerhenicích s podotkem - bylo mi s vámi dobře, rád bych byl s vámi opět, odpusťte mi, co jsem prováděl. Jenže on to prezentuje, že chce chlapcům pomoct vytáhnout káru z bláta, a to věru působí komicky.

Jeho dobrodružství se sloučením a nesloučením s národními socialisty a se založením strany LEV je natolik trapné, že jeho politickou váhu stáhlo na nulu. Politická váha, zvláště pak před volbami, se měří počtem stoupenců. Je to jako ve středověku před bitvou. Přijede na koni a záleží na tom, kolik zbrojnošů za ním stojí. O Paroubkovi každý ví, že je to ten, co se chvástal slovy - kdo z vás, pánové, na to má a kdo se za komických okolností rozešel se svou už nikoli milovanou.

A to je na vytažení káry z bláta málo.

Ten pojem „politická mrtvola“ bývá používán často a mnohdy neuváženě, často proto, že se dobře vyjímá v novinových titulcích. K Paroubkovi se ale hodí dobře a zaslouženě, a proto jsem dal odkaz na ten pojem do titulku i já.

Macron vyhrává

Podle předběžných belgických odhadů se narychlo spíchnutá politická sestava Emanuela Macrona ujímá absolutní většiny ve francouzském parlamentu, a bude ho tedy ovládat bez potřeby koalice. Vše, co o Macronových záměrech víme, nás vede k maximální obezřetnosti, která je ale za daných okolností v unii málo platná. Macron už nyní oznámil, že maastrichtská ekonomická kritéria stran státního dluhu se Francie nebudou týkat, jinak ale všechno platí, zvláště pak na ty podružné. Detaily dohodne s paní Merkelovou. Můžeme se ale těšit, že francouzské odbory mu zapálí pod zadkem takový ohýnek, že bude mít brzy jiné starosti.

Otázka kvót

Jsme stále na ošklivci, a Slováci ne. Netušil jsem, proč Slováci na ošklivci nejsou.

To proto, že přijali 16 migrantů, kdežto my jen 12.

Není to jak u blbejch? Není. Tohle je Evropská unie pana Junckera. Je třeba hodně silného žaludku brát toto vážně.