Události posledních dnů můžeme vnímat i tak, že dva nejvyšší činovníci Evropské komise předali voucher na 180 miliard v Praze osobně, šéfka Ursula von der Leyen a Hans Timmermans coby ideová opora. Českem předložený plán Komise schválila. Česká odezva je specifická.
V normálním státě by se kvalifikovaně, méně kvalifikovaně či zcela nekvalifikovaně debatovalo, jak se plán bude uskutečňovat, co vlastně znamená a jaké dopady bude jeho uskutečnění mít. Každopádně by se diskutovalo s plným nasazením, protože téma je to zásadní.
Protože nejsme normální stát, diskutuje se o tom, zdali Babišův Agrofert stojí plánu v cestě hodně nebo málo nebo vůbec a co s Babišem a jak bez Babiše.
Zkušenost ukazuje, že hloubka krachu plánu je úměrná míře jeho ambicióznosti. Podle Chruščova jsme měli být v roce 2000 v komunismu, podle Lisabonské strategie měla být Evropa v roce 2020 technologickým lídrem světa. O komunismu nemůže být řeč, pokud jde o lídrovství, zatím Evropa upadá, její přínos ke světovému výkonu je rok od roku menší. Takže i ten náš čerstvě schválený plán je třeba brát s rezervou.
Nicméně by přece jen bylo dobré, aby byla veřejnost seznámena z konkrétními obrysy. Jsou zde dva velké otazníky: Co je to ta modernizace výroby a co je to ta digitalizace?
Každý výrobce má mít zájem na modernizaci své výroby: moderní výrobní prostředky mu zvýší výkon, produktivitu a následně zisk. Modernizace ale stojí peníze, je to investice. Podle jakého klíče se bude investovat v Česku? Andrej Babiš si nechal od EU zaplatit pekárnu. To asi není ten správný příklad, jak by to mělo vypadat. Kdo a jak bude rozhodovat, do čeho investice půjdou?
Stejné je to s tou digitalizací. V souvislosti se státní správou se o tom mluví už desítky let. Že se za třicet let nepodařilo uskutečnit digitalizaci státní správy, to není v tom, že by na to nebyly peníze. Stejně tak nemáme dálnice nikoli proto, že na ně nejsou peníze. Peníze jsou, ale není vůle a ochota tyto věci uskutečnit, protože státní správa postavená na solidních základech z Rakouska-Uherska, přetrvávajících přes první, druhou i třetí republiku a bolševika až dodnes, žije svým životem a ten jí vyhovuje a ona nepřipustí, aby to bylo jinak. Za bolševika si bránila svůj status zájmy dělnické třídy, dnes je schovaná za hradbu občanské společnosti. Cíl je jediný, aby nic nešlo a nikdo aby za to nemohl být popotahován. Proto v Česku nic nejde a co není v soukromých rukou a je řízeno státem, to nefunguje.
Takže je hezké, že nám paní von Leyen a pan Timmermans přivezli voucher, ale to hlavní musíme dodat sami. Paradoxní je, že pokud bychom toho byli schopni, tak ten voucher nebudeme potřebovat.
Jen na okraj
Všechno je to samozřejmě provázané vládnoucí progresivistickou ideologií. Je až úsměvné, jak dokáže aktivisticky uvažující hlava cokoli využít v prospěch proklamované nauky. Podle Timmermanse tornádo v Česku a záplavy v Německu dokazují, že je nutné zlikvidovat energetiku katovskou sekerou zeleného údělu. Podle stejné logiky jsou lidskoprávní aktivisté schopni zneužít smrt člověka otráveného omamným jedem a udělat z něho mučedníka systému. A do třetice něco smutného humoru, ale logika je pořád ta stejná – ohřívání ideové polívky: antivakcinisté se chopili teorie, že herec Milan Lasica zemřel na následky očkování.
Ještě na okraj
Abychom neutekli od tsunami, která se na nás valí: bezprostřední důsledek bude zdražování. Jakmile zdražíte energii, zdražíte všechno. Evropská komise prý myslí i na to, takže má fond na pomoc potřebným. Kdo je potřebný, kdo o tom bude rozhodovat?
Hloupá otátka, tak přidám ještě jednu, ze života.
Bydlíme ve vesnici. Ta původní klasická vesnice topí převážně uhlím, naše nová část elektřinou, někdo kupuje plyn. Kdo bude podporovaný? My, co topíme jaksi bez kouře, nebo naši sousedé vybavení kamny? Nebo budou podporovaní všichni?
Už nechám pošetilých otázek a zakončím jednou stoprocentní jistotou:
Je absolutně jisté, že si na bruselských ambiciózních plánech někdo masivně namastí kapsu a že přibude miliardářů.