V článku pro Právo dokonce použil termínu "win-win". Na základě sloganu "win-win" chce i on dostat šanci k sestavení vlády a doufá, že ve sněmovně uloupne ten teplíkovský hlas. Naději mu dává onen tajemný fantom, doposud neznámý poslanec, který v dosavadních tajných volbách hlasoval proti své vlastní stáji, ať to byl, kdo to byl.

Takže tedy Hrad, takže tedy Václav Klaus.
Je zřejmé, jaké variantě bude dávat přednost. Jistě té, která mu dá naději na znovuzvolení do funkce prezidenta republiky a touto šancí rozhodně není rudooranžové duo komunistů a sociálních demokratů. Zdánlivě nemá nic, čím by mohl přispět. Opravdu jen zdánlivě. Přece jen je to člověk, který se těší neobvykle vysoké důvěře obyvatelstva. Aby totiž došlo k tomu, k čemu dojde, protože k tomu dojít musí, totiž k sloučení neslučitelného a spojení nespojitelného, ke kooperaci soupeřů, kteří si ještě teď nadávají lhářů a podvodníků, aby se toto stalo, musíme ještě přečkat jednu fázi divadelního představení: bude plné tirád o národním zájmu a službě vlasti a politické odpovědnosti překlenující partikulární interes. Velebnost úřadu hlavy státu dodá této části představení náležité pompy a lesku, tedy takových atributů, bez nichž by příliš bila do očí fraškovitost toho všeho.