Vláda bude, až naprší a odvolíme 1/3 senátu
Charismatický vůdce na bílém koni není. To by všechno dopadlo jinak.
Nepřehlédnutelný hráč
Řekněte "ne", navrhl Miroslav Kalousek poslanecké sněmovně v rozpravě o vyslovení důvěry vládě. S trochou nadsázky lze říci, že aplikuje lidovecké "třikrát a dost": jakmile sněmovna třikrát nedá důvěru navrhované vládě, bude nutné vypsat nové volby, na jaře, a "nemocní se uzdraví a ptáci začnou zpívat," jak uzavřel Kalousek svoji emotivně laděnou řeč. Jeho argumenty jsou rozumné a měl by je brát vážně každý, kdo vážně volá po předčasných volbách. Když se něco nepovedlo, a ty poslední parlamentní volby se nepovedly v tom smyslu, že nedaly základ k pevné vládě, zkusme to znovu. Nebyl by to ale Kalousek, aby se mu do projevu nevloudily skřípavé tóny. Svoji argumentaci ve prospěch vyslovení nedůvěry - ve prospěch příštích mimořádných voleb - totiž oslabil argumentací jinou. Topolánkovu vládu nepodpoří i proto, že je v rozporu s programem jeho vlastní strany. Poselství je jasné - ti lidovci, kteří na rozdíl od Kalouska vládu při hlasování podpořili, aby kolem něho chodili se ušima sklopenýma hanbou, protože nectili závazek vůči programu KDU-ČSL. Možná si řekl, že podvojná argumentace je lepší než žádná a že si každý vybere to svoje. Výsledek je nejistý, s jednou výhradou, co jisté je: že Kalousek zůstane nepřehlédnutelným hráčem na tomto drnovatém hřišti.
