Víza do Kanady aneb Přihořívá
Jádro problému
Zanechme politické korektnosti. Jde o to, že Romové utíkají do Kanady. Česká republika má bezvízový styk zhruba s 60 státy světa. Proč Romové neutíkají dejme tomu do Mexika nebo do Brazílie nebo na Nový Zéland? Z nějakých důvodů utíkají do Kanady. Zřejmě je zde něco, co je přitahuje. Kanadu to nezajímá.
O problému se rozepisuje v tomto vydání Neviditelného psa Petr Adler. Objasňuje kanadské hledisko a naznačuje, že se sám ztotožňuje s názorem, že Česká republika je rasistický stát, odvolává se na "zeď", myšleno zřejmě mediálně proslulou "zeď" v Matiční ulici v Ústí, a odvolává se na fašistické organizace a strany v Česku. Fašistické strany nejsou jenom v Česku. Ve Spolkové republice Německo se dostávají i do spolkových sněmů. Le Pen ve Francii sahal po prezidentském úřadu. Zkrátka, tvrzení, že fašismus je "český problém", je prostě komické. Česká republika je standardní demokracie, je to řádný člen Evropské unie. Že má problém s Romy, to je samozřejmě pravda. Problém s Romy má každá země, ve které Romové žijí, už po staletí. Toto je smutné konstatování, stejně tak je nutno smutně konstatovat, že z tohoto problému ždíme svoji politickou polívčičku stejně tak pravice jako aktivistická levice, místo aby se ten problém v klidu a racionálně a na základě analýz a rozumné strategie dlouhodobě a koncepčně řešil.
Důsledky kanadského kroku
Praha reagovala na krok Ottawy ve stylu chytré horákyně - zavedením víz pro určitý typ byrokratů. Nepostihne to zejména naše krajany. Naším krajanem je i Petr Adler. Bylo by dobré, kdyby naši krajané pomohli naší kauze v politických strukturách Kanady, do kterých jistě mají lepší přístup než pražští úředníci. Hraběcí rady nám nejsou nic platné, tyhle rady typu "abychom si udělali doma pořádek". Opakuji, v Kanadě je něco, co Romy láká, a proto tam utíkají. S tím nic neuděláme.
Smutné je, že se nás Evropa zřejmě nezastane, jak sliboval dočasný ministr Kohout. Samozřejmě, oficiální odpověď se nedá rozumně čekat dřív než za dva měsíce, byrokratický aparát jede podle vlastního času. Unie ale neudělala nic, aby tomu zabránila, přestože se o úmyslech Kanady vědělo dávno dopředu.
Z toho, že Unie neudělala nic viditelného a hlavně nic, co by přineslo výsledek neoficiální cestou, vede cesta k prognóze, že nás nechá na holičkách i oficiálně. To vypadá víc než pravděpodobně - kdyby totiž byla k něčemu, Ottawa by k tomu kroku nepřistoupila. Ostatně, i to je od Kanady podlé, že víza udělila, až když skončilo české předsednictví, a samozřejmě fiasko českých politických elit v této věci k jejímu rozhodnutí jistě přispělo. Vůči takové bandě si můžeme dovolit všechno, tak se to asi dá vyjádřit. Rozbité vejce nikdo nedá dohromady a toto přesně se stalo. Odpůrců Unie, přinejmenším skeptiků vůči Unii, nyní mohutně přibude. Na nekomunistické straně politického spektra hodně oslabí evropská karta: když na nás teď Unie udělala dlouhý nos, těžko bude někdo stavět volební kampaň na evropské téma. A pokud bude stavět, velký užitek z toho mít nebude, teď už zůstanou opravdu jen skalní. Kdo doposud unijní myšlenku podporoval, bude vypadat jako pitomec. Což je, připouštím, i můj případ.
Jsem z toho velmi roztrpčený. Nemohou za to Kanaďané, samozřejmě. Ti šli - pro ně - tou nejsnazší cestou byrokratického příkaznictví. I oni mají své blby, a ti teď promluvili. Odpovědnost mají všechny dosavadní vlny politické reprezentace, které nepochopily, že prioritní zájem České republiky je její rehabilitace co do příslušnosti ve středoevropském prostoru.
Třeštivý prezident, obnažený premiér a Paroubek se svou kolotočovou agenturou za zády jsou ne jedinými, ale rozhodně aktuálními viníky toho, co se stalo. A co hůř, toho, co se stane.
